Dobrodružství trojice hrdinů je teprve na začátku. Nedávné setkání s Bělokožcem nastínilo střípek možné budoucnosti světa, pokud se tohoto jedinečného dragga nezbaví – bude to doba bez nadvlády lidí, plná krve a násilí. Je na bedrech Claydona, Hilemora a Lizanne dát všanc životy a pokračovat po stinných a nebezpečných stezkách, aby takovouto budoucnost odvrátili. Jejich cesty se však musí rozdělit. Clay s kapitánem Hilemorem cestují do vzdálených a neprobádaných krajin plných zimy a ledu, kam vstoupilo pouze pár jedinců, aby pochopili Bělokožcovu sílu, jeho historii a dokázali jej jednou pro vždy zastavit. Při tomto nemalém dobrodružství navštíví území vykazující známky pradávné existence. Lizanne mezitím pokračuje v hledání odkazu Šíleného mechanika, tvůrce vynálezů daleko přesahující lidské chápání, v naději, že najde i jeho samotného. Jejím cílem je rozluštit tajemství jeho tvorby, s jejíž pomocí zastaví postup armády hrozící nejen ze země, ale i oceánů a nebe. Aby získala další vodítka, musí se vydat do vězeňského města obývaného největšími zločinci, kteří se po říši kdy procházeli. Čas se ale pomalu krátí. Armáda draggů a Zkažených nabírá s každým dnem na síle a pokud si trojice nepospíší, za chvíli již nebude co zachraňovat.
„Časem bude víra možná to jediné, co nás bude držet na nohou.“ – str. 435
Druhé navrácení do nebezpečného světa draggů navazuje na započaté dobrodružství Ohně probuzení. Vypadá to, jako kdyby Anthony Ryan vůbec nevydechl a vyprávěl dál bez přestávky – příběh navazuje na nedávné události, odkazuje na ně a připravuje půdu pro informace nové. I nadále se rozvíjí linie trojice hrdinů, které jsou mimoděk prokládané kapitolami z pohledu antagonistů, snažící se přiblížit a pochopit jejich pohnutky. Čtenář tak získává podrobné informace ze tří různých koutů světa a prohlubuje svou znalost a mytologii Ryanova světa. Byť je to vítaný a svěží prvek, Legie plamenů ale trpí neduhy, které nelze přehlédnout.
Ryan je mistrem vypravěčem – má schopnost v několika odstavcích vytvořit unikátní příběh čekající na čtenáře, až se do něj ponoří. Druhý svazek Draconis Memoria se ale odklání od vyprávění příběhu a sází na prohlubování universa – znalec Ryanovy tvorby ví, že tohle autor umí. Navrácení se do světa nápadité mytologie je přesto zpočátku komplikované, jelikož není přítomno shrnutí minulých událostí; autor počítá s předešlou znalostí a toto očekávání může zkomplikovat navázání na vědomosti předešlého dílu. První čtvrtina knihy přesto slibuje dobrodružný příběh plný neprobádaných krajů s nečekanými zvraty, které se ale ani v polovině nedostaví.
Postavy v ději ustrnou. Jejich motivace se stanou jednodušší a sebereflexe se vytratí. Stávají se z nich loutky bloudící určitými segmenty světa, popisující s vervou vše viděné, což naopak čtenáře nutí ptát se, kam a proč vůbec cestují. Clay putuje tajemnou zemí, a byť odhaluje dávno zapomenuté vědomosti, je uzavřen na jednom bodě, který po chvíli nenabízí nic nového. Lizanne tráví čas ve vězeňském městě a Hilemore obsluhuje svou loď – nic velkého pro šesti set stránkový svazek. Protagonisté procházejí dějově vytyčenou linií na omezené ploše a bojí se prozkoumávat vše, co leží za obzorem. Příběh je přitom oddechový, snaží se dostat k bodu velkého odhalení a opravdovými tahouny se stává Lizanne a Clay – Hilemorův prostor se omezil a to potvrdilo jeho nadbytečnost. Cílem knihy je tak poskytnout spíše detailní popis krajiny a drobností s důrazem na nejvěrnější zachycení prostředí, než zaujmout šokujícími odhaleními a velkými zvraty.
„Nemyslíte, že je to někdy prokletí? Takhle… věc, kterou dokážeme. Každá vzpomínka vám přetrvává v mysli, připravená k přehrání do posledního detailu. Nemáte i vy určité věci, na které bystě raději zapomněl?“
„Jistě. A pak jsou vzpomínky, na který nechci zapomenout na nic na světě. Takhle už to prostě chodí, když žijete život.“ – str. 533
Stejným způsobem, jak se vypráví rozmanitá ledová krajina, země plná draggů, nejhorší zákoutí vězeňského města, se autor obrací ke čtenáři i v akčních scénách. Děj je křehký, a jelikož je bez velkých zvratů, akce mohla sloužit jako prvek sjednocující strukturu svazku. Souboje a nebezpečí ze strany draggů jsou ale stejně detailní jako popisy okolí. Postavy přemýšlejí nad každým činem a nejednají spontánně – tohle se automaticky prokládá i do bojových scén, které jsou do příběhu vtlačovány násilně pro zvážnění tónu a narušení poklidného plynutí textu. Akce ztrácí na živosti a dynamika je v Legii plamenů absentující – paradoxně je dobře napsaný souboj to, co dílo potřebuje ze všeho nejvíc.
O to více zamrzí prodání se laciným prvkům, jako je neustálá přítomnost předvídatelných cliffhangerů na konci kapitol. Ryan se zaprodal schematismu a zabil jedinečné myšlenky naplňující jeho tvorbu mající potenciál – ať se jedná o jemný nádech steampunku nebo rozvoj technologií poháněných produkty dodávající svým konzumentům dočasnou magickou moc. Do kontrastu k vyspělé společnosti (stejně zkažené jako kterákoli jiná) je postaven divoký, pudový a hlavně lidmi nepochopený svět nebezpečných draggů, z jejichž krve se vyrábí produkt. To vše jsou myšlenky svěží jako jarní vítr, které fantasy žánr vítá s otevřenou náručí, zvlášť v Legii plamenů, kde je spor vyzdvižen a zdůrazněn. Ryan vytváří dobrý svět s drhnoucím příběhem a pořád je nutné říct, že i když se snaží rozvinout něco velkolepého, období středověku a tajných řádů mu šlo zpracovat mnohem lépe.
Autor: Filip Faja
