Rámec děje je prostý a děj ve své podstatě také. To nejzajímavější, co se v knížce odehrává, se děje v dětské duši. A v tomhle směru Kubíkova cesta docela přesně dětskou duši odhaluje a pojmenovává.
 

Příběh je vtěsnán do jednoho týdne prázdnin, který malý prvňák Kubík stráví poprvé u babičky a dědy v malém paneláku v jednom maloměstě. Vytržen z bezpečí domova ocitá se sice v důvěrném kruhu blízkých, ale přece jen v neznámých kulisách cizího prostředí. A je nucen, ať už okolnostmi, či vnitřním puzením, překračovat dosud bezpečné hranice dětského světa. A to nejen fyzicky, ale především duševně. A ztrácet se v nejistotách (dojde tu ke skutečnému iniciačnímu ztracení) a nacházet v nich nové. Kubíkova cesta se tak ve skutečnosti odehrává uvnitř.
 

Jak říká medailon autora: píše autenticky, bez literárních manýr. A to je skutečně pravda. Jen občas by neuškodilo text malinko učesat, zpřehlednit a možná i zkrátit. Věty jsou někdy kostrbaté a mnohokrát se opakuje to, co zjevně vyplynulo už z předešlého textu.
 

Vzdor těmto výtkám je to knížka zajímavá. Z textu je patrné, že autor nad textem přemýšlel a věděl co a proč píše. Nejvíce je to zřejmé na závěru příběhu, kdy se v životě Kuby otevírá další cesta, aby pouť životem mohla dál smysluplně pokračovat.  

Knížka Kubíkova cesta je podpořena také krásnými ilustracemi Petry Lukavicsové a je tak velice poutavá i výtvarně.

Autor: Milan Šťastný