Ač v Ostravě platím za naplaveninu, tak k ostravštině mám velice blízko. Přeci jen, moje rodná Opava je jen o pár kilometrů dál, a obě naše nářečí spadají do skupiny slezských dialektů.
Celý náš kraj je proslulý jako kraj kratkých zobaků, bo není čas ztrácet čas, a to primárně nějakými dlouhými samohláskami.
Nářečí je nádherná věc a ostravština patří mezi jedny z nejkratších a nejúdernějších. Někdo říká, že není melodická, ale co takový rap? Ten máme přeci taky rádi. A ostravština je takovým rapovým nářečím. Je úsporná a jadrná. Nepotřebuje žádné zbytečné „dřysty“ okolo. Mojí kamarádi z Čech mi často říkají, že mluvím jako bych vlastně neustále nadávala. To mě nesmírně pobavilo.
I přesto, že má nářečí, ve kterém jsem dospívala, k ostravštině blízko, našlo se ve slovníku pár slovíček, která jsem neznala, například: čepaně, halečky, chebz, iskerka, lalka či majiček 😊. Chytáte se nebo taky „čumite jak šťúřy do ryny“?
Ilustrace v publikaci Kratke zobaky jsou velmi vydařené. Autorce se podařilo do obrázků vložit kus naší rázovitosti, specifičnosti spojenou s těžbou uhlí a těžkým průmyslem. Ilustrace jsou černobílého zpracování na pevném kvalitním papíře. Líbivý je i širší formát knihy.
Pokud v Ostravě žijete nebo studujete, jistě si ji dříve nebo později zamilujete. I když tomu teď jen těžko uvěříte! A přesně v ten okamžik bude tento slovník povinnou výbavou vaší knihovničky.
Publikace vyšla za podpory statutárního města Ostrava.
Autor: Denisa Šimíčková
