Tři dívky -  je jim 12 a půl, 14 a 15 a půl. To jsou Mireille, Astrid a Hakima. Do nedávna se vůbec neznaly, teď je však školní „soutěž krásy“ svedla dohromady. Právě ony tři se totiž ocitly na stupíncích letošních vítězek. Staly se třemi největšími ošklivkami - největšími „Špekounkami“ školy ve francouzském městečku Bourg-en-Bresse.

Zatímco pro Astrid a Hakimu je to „úspěch“ první, Mireille tohle zažívá už potřetí. A tak je to právě ona, která zároveň jako nejstarší z této pomyslné trojky, bere potupu s jistým nadhledem. Naučila se lítost, vztek a ponížení skrývat co nejhlouběji uvnitř sebe, a světu na odiv ukazovat jen svůj jízlivý sarkastický humor.

„Špekounky“ mohou plakat, mohou se zlobit, stydět a žehrat na krutý osud. To ostatně chvíli dělají. Ale opravdu jen malou chvíli, protože pak dostanou nápad! Hodně potrefený, ale přitom skvělý - vydají se na kolech do Paříže. Jednoznačně musí být 14. července v den velkých oslav začátku Velké francouzské revoluce v Paříži, protože každá z nich si tam musí splnit svůj sen… A během cesty, aby si vydělaly nějaké peníze, budou prodávat… samozřejmě, že špekáčky!

Trasu z Bourg-en-Bresse do Paříže v délce asi 500 km si dívky rozplánovaly na šest dní. „Bicycle movie“ s vůní opékaných špekáčků tak začíná. Co všechno je na cestě čeká, a podaří se jim do cíle dojet? Pokud ano, splní si na zahradní party v Elysejském paláci svá osobní přání?

Královny ošklivek jsou milou, vtipnou a trochu potrhlou knihou, určenou mladým dospívajícím čtenářkám. Clémentine Beauvais ze sebe o překot sype vyprávění tří dívek (a jednoho mladého muže), v němž nešetří humorem. V některých pasážích se jí to daří bez poskvrnky, jindy přeci jen zachází do zbytečného extrému, v němž se o to více ukazuje, že někdy méně znamená více.

Autorka servíruje v plynulém tempu děj, který ze všeho nejvíce voní letní pohodou. Pravda - i když všechno, co hrdinky zažívají, tak úplně pohodové není. Je nutné přiznat, že autorka vykazuje jistou rozporuplnost. V průběhu svého vyprávění několikrát na pár krátkých chvilek uhýbá z cesty a poněkud se v tom všem ztrácí, aby jindy zase na světlo světa přivedla velmi milou pointu.

Pro české čtenářky, pokud tedy nejsou velkými milovnicemi a především znalkyněmi sýrů, vychází velké množství gurmánských zmínek v knize poněkud do ztracena. Autorčin humor je však příjemný, a v čem vyniká a daří se jí snad úplně nejvíc, je vymýšlení přezdívek!

Královny ošklivek jsou milým letním příběhem o dospívání, vyrovnáváním se s minulostí i se sebou samým.

Autor: Eva Šamánková