Nedávno se mi do rukou dostala kniha s úžasnou obálkou, která mi evokovala Malého prince. Nevím, zda to byl záměr či skrytý vědomý či nevědomý odkaz na světoznámou postavu, která má na lidi vliv už desítky let. Ať je to jak chce, spojitost zde je. Filosofie, přesah, zamyšlení… Pokud si zjistíte něco o Jaroslavu Konvičkovi, budete zřejmě stejně jako já překvapeni v návaznosti na tento povídkový soubor. Jedná se totiž o „pouhého“ třicátníka. Navíc sbírku Kdysi dávno v budoucnu vydal poprvé v roce 2014, po šesti letech se na pulty knihkupectví dostalo rozšířené vydání. Chci tím vyjádřit to, že na jeho věk je výběr tématu nečekaný. Z příběhů jde cítit vyspělost, někdy byste si dokonce řekli To musel psát starý člověk, který moudrost nabral v průběhu života.
Konvička se vyznačuje širokou slovní zásobou. Z některých příběhů je znát příklon k východní filosofii (např. při rozmlouvání s mistrem). Ta je mu blízká, jak přiznal v jednom rozhovoru. Narážíme zde několikrát na smrt, která má však naopak evokovat nutnost žít – žít teď hned. A tuto myšlenku bychom si z knihy měli i odnést. U jiných textů je kladen důraz na mezilidské vztahy a vlastnosti lidí. Ze všech si ale máme odnést to využít každé příležitosti, být pokorný, nenechat se unést iluzemi. Inspiraci možná autor našel i v oblíbených bajkách. V pár povídkách totiž vystupují i postavy zvířat. A nechybí ani ponaučení na konci. Kniha jinak nemá nějakou jednotnou vazbu, i když několik povídek je uvozeno názvem sbírky. Jaký časový úsek vlastně to záhadné pojmenování znamená? Téměř cokoli. Záleží to i na vaší fantazii.
Atmosféru dokreslují doslova i ilustrace, včetně už zmíněné obálky, Terezy Posoldové, Konvičkovy přítelkyně. I to je tedy přidanou hodnotou nového vydání.
Knížka je sice útlá a malého formátu, ale čtenář by ji neměl jen v rychlosti prolítnout. Naopak by si měl nechat prostor na zamyšlení se nad každou povídkou. Každá má v sobě něco, co čtenář potřebuje vstřebat, nechat doznít s poslední větou.
Autor: Radka
