Urozená francouzská hraběnka Diana de Cordeil je nucena opustit své opulentní sídlo a přestěhovat se do rodinného panství svého zesnulého chotě na hrad Hiršberk umístěného v nehostinném kraji. Hradním pánem je starší bratr zesnulého šlechtice Viléma, Jan ze Zhoře. Na první pohled nesnesitelný a neurvalý hrubián. Ztráta blízkých osob z něj udělala zatrpklého, zlostného a netrpělivého člověka. Postupné odhalování osobních vlastností těchto dvou protikladů však vede k příjemné proměně chování. Trvá sice dlouhý čas, než se oba zbaví vůči tomu druhému předsudků a nepřátelského postoje, ale nakonec Jan zjihne a Diana je připravená znovu otevřít své srdce lásce...
Zaujalo mě nastínění souzení hrdelních zločinů, jejich vyšetřování, dokazování (nebo spíše nedokazování) a samotné provedení. Často rozhodnutí o vině či nevině spočívalo v rukou pána domu. Velmi překvapivé byly také popisy vztahů mezi českými, rakouskými a uherskými příslušníky šlechty. Krásně je zde vylíčeno i nemilé vypuknutí moru a jeho zkázonosné následky – tato černá nemoc kosila všechny od batolat po starce. V příběhu byla rovněž zmiňována slova, která mi nebyla známa a přinutila mne nakouknout do slovníku.Čtení je to velice milé, příběh je sice lehce předvídatelný, ale to vůbec neubralo na krásném prožitku, který jsem z knihy měla.
Autor: Denisa Šimíčková
