V prvé řadě musím pět ódu na zpracování obálky – krásná, opravdu krásná. Můj zájem, proč sáhnout po Emilce, pramenil z toho, že jsem z rozhovoru s Ivanou Fajnorovou věděla, že předobrazem k napsání románu jí byl život její babičky. Nádherné vyznání. I moje babička byla jedinečnou osobností a milovala jsem její vyprávění o tom, co zažili za druhé světové války. Její vzpomínky se vtiskly i do mé paměti. Byť byly vesměs drastické, újmu to na mně nezanechalo a naopak je pro mě její povídání neocenitelným obrazem té doby. Příběh románové Emilky je ještě dramatičtější. Peripetie, jimiž si musela od dětství, během dospívání i v dospělosti projít, jsou nezáviděníhodné. Stále se něco děje a čtenář nemá pomalu možnost vydechnout. Démoni číhají všude a vidíme, že pouhé nedorozumění může vyústit v nepřekonatelný problém.

Emilčino útlé dětství bylo šťastné, byla obklopena rodinou, početným zástupem sourozenců. Brzy ale přišel zvrat a od té doby, jako by šlo vše z kopce. Rodinná tragédie převrátila osudy všem členům rodiny a formovala je i v budoucím životě, ačkoli si vše představovali jinak. Přitom ale příběh není neuvěřitelný – život Emilce sice naložil, ale jedná se o záležitosti, které se mohou stát komukoliv z nás. Jen některé z nich ovlivnila ještě i doba – buď válka anebo později nadvláda soudruhů…

Emilku jsem si zamilovala… Jako dítě mě občas svým rozpustilým chováním rozčilovala, ale líbil se mi vývoj její postavy. Jako děvčátko mnoha okolnostem kolem sebe nerozuměla, v dospívání se s křivdami musela popasovat a v dospělosti některé z nich mohla lépe pochopit nebo se vyjasnily.

Pár nedostatků se našlo. Úvod mi z nějakého důvodu přišel nezáživný. V samotném příběhu se pak čas od času vyskytovaly intimnosti, které mi do celkového stylu svým popisem nezapadaly. Když ale opomenu toto, zpracování, stylistika, střídání spisovného jazyka s nářečím v přímých řečech – to vše pohromadě skvěle ladí.

 Autorka: Radka

Četli jste tuto knihu? Napište k ní krátké hodnocení a získejte body ve věrnostním programu.