A právě humorem je vrchovatě naplněný román italské autorky žijící ve Francii Sereny Giulianové nazvaný Ciao bella, který u nás vydalo nakladatelství Jota. Předobrazem hlavní hrdinky je sama autorka. Ta se narodila v Itálii, a když se ve dvanácti letech přestěhovala do Francie, neuměla ani slovo francouzsky. Jazyk se však během neuvěřitelných tří měsíců naučila. Později získala Giulianová diplom z oblasti bankovnictví, pracovala jako poradce a blogovala o módě. Od roku 2013 spravuje svůj blog o mateřství, díky němuž vydala tři drobné knížky. Ciao bella je její románová prvotina.
Hlavní hrdinkou knihy je Anna, vdaná matka malého chlapce, která trpí směsicí všemožných úzkostí. Bojí se davů, hluku, rychlosti, má strach ze ztráty kontroly, z přeplněných prostor, z pozdního příchodu, z naklíčených brambor nebo třeba z porodu. Rozsah jejích strachů je široký a tak, když zjistí, že je podruhé těhotná, rozhodne se začít navštěvovat psycholožku, aby se se svými vnitřními démony poprala.
Každá z kapitol začíná krátkým rozhovorem na těchto sezeních. Anna s černým humorem sobě vlastním vypráví střípky ze svého života. O svém dětství v Itálii a stěhování do Francie, o svém velmi blízkém vztahu s babičkou nebo o své autistické sestře. V Annině životě zaujímají také důležité místo kamarádky, s nimiž ji pojí letité pouto.
Tím hlavním námětem je však rodinný život s manželem marockého původu Adelem, který je její nejpevnější kotvou. S blížícím se narozením druhého potomka pak o to víc vzpomíná na svůj první velmi komplikovaný porod. Annin život také ovlivňují nevyřešené vztahy s matkou a otcem. Staré šrámy stále jitří její nitro, nehezké vzpomínky na dětství brání smíření a vyrovnání se s minulostí.
Autorka řadí tuto poměrně útlou knihu do krátkých kapitol. Její vypravěčský styl je svěží a přímý, vyznačuje se stručností. Nelze však hovořit o rychlém čtení, naopak je třeba v sobě nechat text proplouvat a rezonovat. Zdánlivě vtipný příběh je totiž plný ukrytých emocí. Co působí na první pohled jako vtip, je někdy maskováním slabostí a zakrýváním smutku.
Román má formu deníkových záznamů. Hlavní hrdinka čtenáře rozesměje i dojme zároveň. Ať už svou hypochondrií, potřeštěností, starostlivostí nebo upřímností. Během kapitol prochází velkým progresem. Pociťuje melancholii i radost, prožívá okamžiky obav a pochybností i chvíle drobných vítězství a spokojenosti.
Ciao bella je čtivý román, u něhož se bude čtenář nejen bavit, ale také si klást otázky nebo přemýšlet sám o sobě. Tento ve skrze jednoduchý příběh je naplněný lidskostí a dobrým srdcem. A samozřejmě fobiemi. A kdo z nás nějakou tou úzkostí netrpí…?
Autor: Eva Šamánková
