Bývalý důstojník parašutistů sovětské letecké armády, který se věnoval boxu a kickboxu, Marat Gabidullin, nebyl rozhodně žádným mazánkem. Po odchodu z ruské armády se dostal do křížku se zákonem, a dokonce strávil nějaký čas za katrem. V dobách velké osobní krize se uchýlil k alkoholismu, a právě kvůli takovýmto škraloupům a neschopnosti uznávat nekompetentní autority měl cestu do armády nadobro uzavřenou. Pak však svitla naděje v podobě možnosti sloužit jako námezdní voják armády spadající pod tzv. Wagnera. Jenže je tu háček. Spolek těchto žoldnéřů stojí mimo právní rámec Ruska a podobná uskupení jsou v zemi zakázaná, ač jsou právě Putinem hojně využívána, avšak oficiálně prostě neexistují. Tohle ovšem běžný voják neřeší. Ten řeší pouze fakta – že může bojovat za svou vlast a že je za to patřičně zaplacen. Ani Marat na tom ze začátku nebyl jinak. Až později, po hrůzných zkušenostech, mu to všechno začalo hlodat v hlavě...
Spolek je dle slov Marata dobře strukturalizovaný, skládá se ze všech klasických vojenských jednotek, ale na rozdíl od oficiální armády zde nejsou zavedeny hodnosti, jenom jasně definované funkce každého jedince.
Sám Marat Wagnera stále vidí jako sílu dobra, stavící se proti zhoubě ozbrojených povstalců nebo islámských radikálů, a bojující proti světovému imperialismu. Nicméně se v něm bije dvojakost tohoto spolku, který, ač udělá jako první tu pověstnou „špinavou práci“, tak i přesto není jeho země schopna se za něj a jeho soukmenovce postavit, ani je, v případě vítězství, honorovat. To byl také hlavní důvod, proč od Wagnerovců odešel a proč se rozhodl sepsat tyto „paměti“.
Kniha Bojoval jsem v řadách Wagnerovců je o vlastních vzpomínkách, o vyprávění o válečných dobrodružstvích, ale hlavně se snaží čtenáři vysvětlit, jak Rusko tyto žoldnéry využívá k prosazování svých zájmů v zahraničí, i když jejich existenci oficiálně zamlčuje. Wagnerovci fungují jednoduše jako taková stínová ilegální Putinova armáda, o které se však v médiích mluví jen v těch nejhorších barvách.
Oceňuji, že Marat netvrdí, že by jako žoldnéř měl být hrdinně opěvován za to, že bojuje ve jménu pokroku a humanismu, ale přiznává, že byl s jednotkou často vyslán i tam, kde plnil úkoly zcela sprosté a naprosto pochybné. Totálně nesouhlasí s válkou vedenou s Ukrajinou, kterou sám nazývá bratrským národem. V tomto a v mnohém dalším otevřené dehonestuje moskevskou vládu. Nečekejte však zpověď kajícného může, který svých činů lituje. Takový Marat není a vlastně ani být nemůže. Ne, pokud vykonával takovouto „práci“. Cílem knihy je prostý fakt = dát světu vědět, že Wagnerova skupina opravdu existuje, ačkoliv její existenci samotný ruský režim velkoduše popírá.
Autor: Denisa Šimíčková
