První polovina knihy byla velmi dojemná a bolestná. Hlavní hrdinka Amanda se vyrovnává se ztrátou manžela a potratem v dosti pokročilém stupni těhotenství. Své bytí bere spíše za trest, cítí se neschopná dalšího života. Z pulzujícího města odchází do zchátralého domku na samotě u lesa, kde se noří do svého hlubokého zármutku.
Vše se mění postupem času a okolnostmi, které jsou více méně náhodné – pod nohama se jí začne plést zatoulaný hladový kocour, z letargie ji vytrhnou nalezené zápisky předešlé, již zesnulé paní domu. Záplatu na svou bolavou duši nachází v maličkostech, jako jsou úklid domu, sekání trávy, obnovení zeleninové zahrádky, vaření ze svých vlastních výpěstků...
Ač se Amanda musí vyrovnávat s obrovskou bolestí, je čtení románu velice příjemné, poklidné, krásné, citlivé. Z každého sebemenšího nadšení, které Amanda zažívá, srší potenciál znovunalezení naděje – naděje najít důvod žít dál a radovat se z maličkostí, a ne pouze bezduše přežívat.
Velká hloubka – to je to, co román Adresa Naděje nabízí čtenáři. Pokud si jej přečtete v tu správnou chvíli, předá vám obrovské poznání, jak v sobě opět najít vnitřní sílu a odhodlání vrátit se do života.
Autor: Denisa Šimíčková
