Ranní Leningrad, město po oslavách Říjnové revoluce jako vymetené, na podlaze Puškinova domu (Ústavu ruské literatury) leží mezi rozházenými papíry a převráceným nábytkem bezvládné tělo. Tak začíná román Andreje Bitova Puškinův dům, který patří k zakladatelským dílům ruské postmoderní literatury. Bitov jej psal v době doznívajícího „tání“, v letech 1964–1971, ale oficiálního vydání se v Rusku dočkal teprve v roce 1987. Doba brežněvovské nehybnosti a stagnace zformovala jeho hlavního hrdinu Ljovu Odojevceva – sovětského intelektuála, který se s životem v okovech totalitního režimu rezignovaně smířil. Bitov se na pozadí životních osudů Ljovy, jeho rodičů, milenek i rivalů zamýšlí nad proměnou ruské inteligence v sovětskou, postupně zbavovanou veškerých mravních hodnot.