Neboť, jak říká Brylewski: „Vedli jsme úplně jiné životy než ostatní. Lišili jsme se i zevnějškem. Kariéra nám byla u prdele, studium, vojna a práce zrovna tak. To nám přidávalo na sebevědomí a bezprostřednosti“.

Vypráví o situacích vážných, jako o brutálních střetnutích s oddíly bezpečnosti, i o těch groteskních. Paní z cenzury tak například v písňovém textu opravuje verš „tráva je spásou národa“ na „tráva je prokletím národa“.

Je to kniha natruc době. O hudbě, která lidem otevírala oči. O člověku, který svému spoluhráči, který pochybuje o činnosti kapely, protože pořádná muzika je teprve Bach, dokáže odseknout: „Seru na Bacha! Dávno nežije, určitě měl taky své problémy.“