Princ Siddhártha byl velmi zvláštní dítě. Už před jeho narozením mudrci z tamního království předpovídali, že z něj jednoho dne bude velký muž a že z jeho velikosti bude mít prospěch celý svět.
Jako mladík byl princ pohledný, hloubavý a jeho inteligence všechny udivovala – už po několika lekcích jeho učitelé informovali krále, že neexistuje nic, co by jej ještě mohli naučit!
Daleko pozoruhodnější než princova inteligence ale byla jeho jemná a láskyplná povaha. Mluvil laskavě s každým, s kým se setkal, a prokazoval soucítění i s jejich sebemenším utrpením. Dokonce ani divoká zvířata v lese se jej nebála a neutekla, když se přiblížil.
Vyrůstal v dokonalém přepychu a král udělal vše myslitelné, aby jej uchránil od pohledu na utrpení světa. Přesto Siddhártha jako mladý muž na vlastní oči spatřil nemoc, stáří a smrt a tato zkušenost pro něj byla zničující. Postupně ale přicházel na to, co bylo jeho osudem. Vzdal se výhod a přepychu života královského princ a navždy opustil svůj domov. Vydal se na pouť za nalezením pravdy, toužil objevit způsob, jak ukončit veškeré utrpení a jak pomoci ostatním, aby jej objevili také.