Pokud člověk přežije v lágru nelidské zacházení, je pak ještě člověkem? Dokáže se vrátit se svými běsy do klidného maloměstského života a milovat svou ženu a děti? A jak se žije v dobách míru jejich trýznitelům - trpí stejně jako jejich oběti, nebo dokáží klidně spát? Právě tyto otázky si klade Richard Flanagan ve svém románu Úzká cesta na daleký sever.
Prostřednictvím hlavního hrdiny lékaře Dorriga Evanse se ocitáme v thajské džungli, kde Japonci zadržují desetitisíce australských vojáků. Mají jim posloužit jako otrocká pracovní síla při stavbě železniční trati spojující Thajsko s Barmou. Japonci se k nim chovají s opovržením - vždyť se nechali zbaběle zajmout jako ovce místo toho, aby raději jako hrdí mužové spáchali sebevraždu. Jsou odsouzeni ke smrti, jejich ubohý život nic neznamená. Mají ještě tu čest posloužit japonskému Císaři a v nereálném čase postavit nadlidské dílo.
Australané den co den, otrhaní a hladoví, pracují na "Lajně", jak říkají železniční trati. Jejich těla jsou sužována tropickými lijáky, podvýživou, krutým bitím i nebezpečnými infekcemi a vředy. Jediné, co může Dorrigo poskytnout svým pacientům, je porozumění. Přitom, aby je udržel při životě, by pro ně potřeboval léky, vydatné jídlo a odpočinek. Přes jeho veškerou snahu vojáci - zajatci jeden po druhém umírají na choleru, sněť a následky krutých výprasků. Z tropického pekla Dorrigo ve svých vzpomínkách utíká ke své tajné a osudové lásce - k Amy. Jsme svědky příběhu velké lásky. Dorrigo sní o jejím naplnění po válce.
Mladý lékař nakonec patří mezi ty šťastné, kteří se dožijí kapitulace Japonska a osvobození z lágru. Vrací se, stejně jako jeho spoluvězni a krutí dozorci, do běžného života. Vidíme snahu Dorriga a jeho kamarádů, aby byl jejich život jako dřív. Je ale možné, aby se dokázali radovat ze znovunabyté svobody a důstojné existence, když v nich část jejich "já" v lágru zemřelo? Právě v této části románu se projevuje autorovo mistrovství, kdy se velmi empaticky dokáže vcítit do myslí obětí, ale i jejich trýznitelů.
Můžeme sledovat osudy japonských dozorců. Někteří jsou chyceni, postaveni před soud a odsouzeni k trestu smrti za páchání válečných zločinů. Umírají s pocitem křivdy - vždyť jen dobře vykonávali svěřený úkol, kterým je pověřil Císař! Jiní váleční zločinci se naopak dočkají skvělé kariéry a šťastného života. Setkáváme se i s renomovaným a ctihodným japonským lékařem, který ovšem za války na australských zajatcích prováděl vivisekce - pitvy zaživa! I po válce je hrdný na své činy a přínos pro vědu.
Úzká cesta na daleký sever ale není jen příběhem mnoha lidí, které zničila válka, ale také příběhem velké lásky. A právě její nečekané rozuzlení si autor nechává pro čtenáře na poslední stránky příběhu.
Richard Flanagan napsal knihu Úzká cesta na daleký sever, která byla oceněna Man Bookerovou cenou v roce 2014, podle vyprávění svého otce, který byl sám zajatcem a nedobrovolným dělníkem siamsko-barmské železnice. Kvalitní dílo se v češtině dočkalo také kvalitního překladu.
Hodnocení: 95 %
Daniela Dohnalová
