Když se dozvíš, že máš rakovinu, začneš se měnit, a to nejen fyzicky. Zaměříš se na sebe a to je správně. Musíš a chceš si roztřídit myšlenky a priority. Pak se ukáže, jaký jsi vlastně člověk, a jací jsou tví příbuzní. Začneš oddělovat zrno od plev, přestaneš se tolik všeho bát. Začneš vzpomínat, jaký byl tvůj život doteď. V mém případě tohle všechno vyústilo v potřebu napsat knihu – formou mírné humorné nadsázky, bez patosu.

Nemusíš čekat na rakovinu... Najdi si večer trochu času a zaboř se do příběhu, ze kterého si můžeš vzít ponaučení, či inspiraci. Donutí tě se zamyslet nad svým životem, vytanou i TVÉ vzpomínky na vše krásné, vtipné, smutné i zásadní. Zjistíš, že nejdůležitější v životě jsou vztahy, proto je s nimi také často nejvíc práce.

„Byli jsme v lese, Jarka našla plný košík hřibů. Plazil jsem se mezi stromy mechem a jehličím, dokud jsem si také nenašel posledního praváka. Večer v příjemném teple krbových kamen, v blízkosti Jarky, která se o mě vzorně starala, jsem pocítil příjemný pocit vnitřního klidu a lásky – po dlouhé době jsem usnul bez prášků.“