Začít hrát
 
 

Právě je správný čas pořídit si čtení od Larse Keplera! Od 199 Kč. 

Petr Zárybnický: Kniha pro ty, kterým není lhostejná osobní bezpečnost aneb Ubraň se! s Petrem Zárybnickým

Mistr bojových umění Petr Zárybnický byl žákem japonských mistrů Sonody a Harady. Věnoval se Shorinji Kempu, Otokodate rodiny Sonoda a ninjutsu a stal se držitelem černých pásků. Jednu dobu pracoval jako instruktor ve zvláštních jednotkách, kde učil boj s „ne-zbraněmi“, a na krátký čas se s nimi zapletl v akcích. Působil i jako tělesný strážce. V České republice učí svoje COMBAT KEMPO víc než třicet let a je autorem několika knih s tematikou bojových umění.
Má člověk počkat, až mu život sám přinese lekci, anebo je lepší tomu předejít tím, že začne „pro strýčka Příhodu“?
Narodil jsem se jako docela slabé a často nemocné dítě a  ve škole moc nebyl. Na prvním vysvědčení jsem díky tomu měl trojku. Do třetí třídy jsem byl otloukánek, než jsem potkal člověka, který mi ukázal, že nemusím být. A pak mě to začalo bavit, tím víc, čím víc mi to šlo. Říká se, když si myslíš, že můžeš, nic tě nezastaví. Když si myslíš, že nemůžeš, máš pravdu. Bojové umění a  umění sebeobrany není o věku a fyzické kondici. V Anglii jsem měl několik let dva japonské Mistry, kteří mi dali nemalý, skoro obrovský základ toho, co dneska vyučuju. Hodně mi potom dala praxe. Vždycky se o sobě něco dozvíš a mysl nemusí mít omezení v žádném věku a může tělo posouvat.


Pět minut denně

Je nějaký rozdíl v pojetí žen a mužů?
Automaticky se předpokládá váha a fyzická síla. Ženy jsou někdy soutěživější a muži mají tendenci je podceňovat. Není to ani tak fyzická zdatnost, protože ta přijde s tréninkem sama. Ale tělo bez zdravého ducha není o nic lepší než prázdná guma. Možná to jde tak trochu proti způsobům doby, která je zbytečně rychlá a až trestuhodně povrchní. Za jednu ze zásadních ctností považuji koncentraci mysli na daný předmět, která představuje formu meditace. Člověk bude pro začátek potřebovat chvíli klidu jen pro sebe. Stačí tak pět minut denně.


Opravdu tak málo?
Určitě, pokud je to pravidelně. V  knize Ubraň se! píšu: „Pokud vám hned všechna cvičení nepůjdou, nezoufejte. Každá cesta začíná prvním krokem a nezáleží na tom, jak je dlouhý. Pamatujte, že učení je jako plavba proti proudu řeky. Jak na chvíli přestanete pádlovat, proud vás odnese zpět.“ Důležité je nevzdávat to bez boje a koncentrovat se. Je vaše kniha spíš pro začínající, anebo pro pokročilejší? Podle mě je pro všechny. Ideální je provádět všechny kroky s  fantazií, aby si je člověk dokázal představit dřív, než je provede. Minimálně člověk získá pocit uspokojení, že se sebou něco dělá.

Kniha (nejen) pro přežití

Je možné použít knihu Ubraň se! jako recept?
Ano. Proto jsou všechny kresby rozfázované. Myslím, že mám celkem slušnou vizualizaci a jsem schopen to snad i přehledně nakreslit. Jsem ovlivněn stylem Káji Saudka. A kromě toho jsem měl tu čest dívat se asi třičtvrtě roku na to, jak tvoří svoje dokonalé a  neskutečně propracované pérovky Zdeněk Burian, ke kterému mě přivedl můj otec. Ukázal mi, jak se pracuje s anatomií, jak se na kostru balí svaly, na ně kůže. Jednotlivé kroky kreslím zboku, aby byly co nejnázornější. Kdysi jsem fotil pro encyklopedii, která nakonec nevyšla. Byly v  ní jenom fotky a  tehdy jsem pochopil, že tak se to naučit nedá.


Za jak dlouho se dokáže člověk třeba ubránit nebo použít, co se naučí podle vaší knihy?
Jednu věc si může každý osvojit hned, a  to je rozšíření periferního vidění. Je účinné pro všechny, i  pro děti. Učím svoje žáky a teď také čtenáře, aby zvládli jakoukoli techniku a  používali ji tak, jako by zapojili autopilota. Rozšíření periferního vidění je jedna z nich. Jinak je nejlepší provádět jednotlivé prvky ve dvou, s kamarády nebo citlivými rodiči. A důležité je opakování.

Kniha Ubraň se! vyšla doslova v pravý čas, kdy se pocit bezpečí v Evropě vytrácí. Vznikala dlouho?
Nápad přišel před čtyřmi lety. Postupně vzniklo asi sedm verzí, kdy jsem jednotlivé prvky odstraňoval nebo přidával. Počmáral jsem a popsal hromady papíru.

Doporučujete nějaký speciální způsob dýchání?
Některá bojová umění učí až dvacet způsobů dýchání. Naproti tomu normálně člověk dýchá jen povrchně a aktivně jen horní částí hrudníku. Není divu, že když je potřeba vynaložit větší námahu, dechu se mu nedostává a s tím mizí i fyzická síla. V  praxi to potom vypadá tak, že při úderu se vydechuje a  svaly trupu se zpevní. Tím se zvětšuje síla úderu. Při pohybu bez kontaktu a ústupu se snažte dýchat bránicí a soustřeďte se na výdech tak, aby byl, pokud možno, delší než nádech.

Píšete, že na ruce jsou nejslabší zápěstí a prsty.
Když je ruka otevřená, jsou to prsty. Ale když se za něco chytí, zajímá mě zápěstí, protože pak jsem schopný ovlivnit pozici lokte a celé ruky. Když uchopíte někoho za předloktí, vždycky z toho může utéct. Kromě toho: čím blíž máte ruce k tělu, tím větší stabilitu dostanete. Jakmile s nimi začnete mávat kolem sebe, začne se zvedat těžiště a tím ztrácíte sílu i váhu. Když si začnete uvědomovat svoji váhu, můžete s ní vědomě pracovat. Je to stejné jako s periferním viděním.

Legendární tenista Björn Borg, pozdější pětinásobný vítěz Wimbledonu, si v patnácti uvědomil, že mentální složka je stejně důležitá jako fyzická. Během svojí profesionální kariéry měl tři zásady: soustředění, vizualizace a self-talk, rozhovor sám se sebou.
Je dobré přečíst si knihu Umění psychické odolnosti. Já tomu říkám emocionální náboj. Není to vztek, ale absolutní soustředění na to, co teď právě dělám. Odhodlání provést to nejlíp, jako by na tom závisel život. Je to provádění techniky na sto procent.

V minulém století zabil člověk člověka nejméně sto milionkrát, většinou ve válkách. Zdá se, že jsme mimořádně nebezpečný a šílený druh. Jak se s tím vypořádat?
Být na to připraven. Jsem rád, že v knize je doslov od právníka o  tom, co je to nutná obrana a jak se při ní vyhnout extrému. Potěšilo mě samozřejmě, že autor doslovu JUDr. Jiří Solil sám bojová umění praktikuje. Zároveň je třeba se vždycky snažit sledovat dění kolem sebe. Parafrázuje slova Karla Kesla, držitele IX. danu karate, který svým svěřencům velice správně vštěpuje, že pokud se jim něco nezdá, nikdy nemají být líní nebo se stydět přejít na druhou stranu ulice, aby se člověk vyhnul konfliktu. Jenomže někdy to nejde. Proto je tady kniha Ubraň se! s jejím podtitulem Jak nejúčinněji a beze zbraně odrazit napadení.

Text a foto: Michael Schubert
Nenechejte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Ubraň se!

0.0 0
329 270
IHNED odesíláme
Čeština

Umění psychické odolnosti

0.0 0
369 303
IHNED odesíláme
Čeština

Moje cesta karate

0.0 0
599 491
IHNED odesíláme
Like
Leave your comment

Latest articles

Román Kniha osudu íránské socioložky a psycholožky Parínúš Saníí, jež pracovala jako vedoucí výzkumného oddělení v Nejvyšší koordinační radě pro technické a odborné vzdělávání Ministerstva školství v Íránu, je v její rodné zemi zakázán. Proč? Protože podává reálný obraz íránské společnosti a přístupu zejména k ženské otázce v jeho surové podobě. Postavení žen v těchto končinách není zrovna ukázkové, to už víme, ale prozatím máme k dispozici velmi málo autentických výpovědí žen, kterých se to přímo týká.
Vincent King před třiceti lety zapříčinil smrt sedmileté dívenky. Po odpykání trestu se vrací do rodného města. Brzy dojde k tragické události a poté další. Kam je člověk ochoten zajít, aby ochránil své blízké? Co jsme schopni udělat z pomsty a co z lásky? Existuje dobro a zlo. To mezitím se nazývá život.
Léto je v plném proudu a je to rozhodně ten nejlepší čas na čtení. S námi vám žádné dobrodružství neuteče, mrkněte na novinky, které vycházejí v první polovině prázdnin.