Nakladatelství Fortuna Libri se chystá v polovině října vydat knihu Pekařova dcera, ve které se prolíná přesvědčivý příběh z války se současností. Kniha, která ukazuje, že lidské city a problémy zůstávají stejné, a přitom nezáleží ani na místě, ani na době, v níž žijeme.V roce 1944 je dcera pekaře Elsie Schmidtová dospívající dívkou v Německu. Protože se blíží jeho porážka, Elsie musí přijmout pozvání nacistického důstojníka na vánoční večírek. Kdyby odmítla, mohla by ohrozit celou rodinu. Na večírku dostává nabídku k sňatku. Její snoubenec patří mezi ostatními důstojníky k nejvlídnějším a nejčestnějším, avšak také on je úplně lhostejný k osudu židovského chlapce, který byl pro svůj krásný hlas vybrán, aby zpíval nacistickému publiku koledy.
Elsie se s chlapcovou tragickou budoucností nemůže smířit a vůbec netuší, že brzy bude o chlapcově osudu rozhodovat právě ona…
O 60 let později
El Paso, Texas. Blíží se Vánoce a Reba Adamsová má napsat článek s vánoční tematikou. Objeví německé pekařství a jeho majitelku Elsie. Životní moudrost staré Němky Rebu magicky přitahuje a pomáhá jí najít sebe sama.
S touto knihou se ponoříte do příběhu plného emocí, které budete prožívat také vy sami a které ve vás budou rezonovat jetště dlouho po jejím dočtení.
Rozhovor mezi reportérkou a postarší pekařkou přináší vzpomínky na temnější časy...
Elsie se s chlapcovou tragickou budoucností nemůže smířit a vůbec netuší, že brzy bude o chlapcově osudu rozhodovat právě ona…
O 60 let později
El Paso, Texas. Blíží se Vánoce a Reba Adamsová má napsat článek s vánoční tematikou. Objeví německé pekařství a jeho majitelku Elsie. Životní moudrost staré Němky Rebu magicky přitahuje a pomáhá jí najít sebe sama.
S touto knihou se ponoříte do příběhu plného emocí, které budete prožívat také vy sami a které ve vás budou rezonovat jetště dlouho po jejím dočtení.
Rozhovor mezi reportérkou a postarší pekařkou přináší vzpomínky na temnější časy...
Ukázka z knihy Pekařova dcera
Dlouho poté, co dolní kamna vychladla natolik, že bylo možné se jich dotknout, a horní se ohřála těly zachumlanými v bavlněných pokrývkách, vyklouzla zpod tenké přikrývky a tiše se pohybovala tmou. Bačkory si nevzala ze strachu, že by klapotem probudila manžela. Na okamžik se zastavila u dívčího pokoje, dala ruku na kliku a ucho přitiskla na dveře. Zaslechla tiché chrápání a přistihla se, jak začíná dýchat do rytmu. Kdyby tak mohla zastavit čas, zapomenout na minulost a na přítomnost, vzít za kliku a vlézt si k ní jako za starých časů. Ale nemohla zapomenout. Tajemství ji táhlo pryč. Dolů, po strmých schodech vrzajících pod její vahou. Šla po špičkách a jednou rukou se přidržovala zdi.
V kuchyni ležely na pracovní desce úhledné bochánky těsta. Byly bílé a kulaté jako dětská tvářička a lemovaly stůl kolem dokola. Linula se z nich vůně mléka a medu, která celou místnost naplnila nadějí na krásný den. Škrtla sirkou. Černá hlavička se rozhořela a olízla knot svíčky. Chvíli trvalo, než se rozhořela.
Dávala přednost svíčce před elektrickými žárovkami, které před domem. Nechtěla riskovat a podněcovat jejich zvědavost nebo budit rodinu.
Klekla si pod stůl, na kterém kynul chléb, odstrčila zčernalý hrnec a ve tmě se snažila nahmatat prasklou desku v podlaze, do které ukryla nový dopis. Mozoly od válení se zachytávala o dřevěná prkna. Třísky se jí vrážely pod kůži, ale nevšímala si toho. Srdce jí bušilo až v uších, do paží a konečků prstů jí proudilo
teplo. Pak konečně uslyšela zašustění papíru, který srolovala a ukryla do štěrbiny.
Dopis přišel ranní poštou a byl vložen mezi účtem od mlynáře a dávno zapomenutým vydáním časopisu Signal: obálka byla roztržená, vodotisk způsobil, že text byl nečitelný až na dokonalý inzerát vychvalující hliníkový bicykl od BMW, který byl určen „modernímu“ jezdci. Jemný rukopis a staromódní pečeť
dopisu se v obvyklé poště vyjímaly. Okamžitě rukopis poznala a dopis rychle zastrčila do kapsy nabírané sukně, než si toho mohl kdokoli všimnout.
Manžel na ni zavolal: „Co je nového?“
„Nic. Jen letáky a účty.“ Podala mu časopis a účet. „Ber, ber,
ber, pořád stejná písnička.“ Strčila si ruce do kapes a pevně sevřela
dopis v dlani.
Manžel zabručel, hodil rozpadající se časopis do koše a nožem na dopisy rozřízl obálku od mlynáře. Vytáhl účet a zblízka ho studoval, jako kdyby všechno přepočítával. Pak souhlasně kývl.
„Dokud se svět točí, bude se člověk každé ráno probouzet hlady.
A díky bohu za to. V opačném případě bychom zkrachovali, ne?“
„Jo,“ odvětila. „Kde jsou děti?“
„Venku, plní své povinnosti,“ odpověděl.
Přikývla a vzdálila se do prázdné kuchyně, aby tam ukryla
dopis, než bude bezpečné si ho přečíst.
Teď, když srpek měsíce zářil vysoko na nebi, se přikrčila a položila svíčku na zem. Pečeť dopisu byla prasklá z toho, jak ho sevřela v kapse. Úlomky popadaly po podlaze. Opatrně je
smetla do svícnu, rozbalila dopis a začala číst známý rukopis.Ruce se jí třásly víc a víc s každým dalším slovem a přibývajícími větami. Dech se jí zrychloval, až si musela přikrýt ústa,aby nevykřikla.
