AKČNÍ CENA 156 KČ: oboustranné puzzle Tlapková patrola

Ondřej Hrdina: „Většinou bych nejradši vše upravoval do nekonečna.“

archiv revue
Ondřej Hrdina je mladý, talentovaný ilustrátor deskových her, obálek, komiksů a knížek, a to vše ve stylu fantasy. Jeho práci můžete vidět například v knížce Pekelný plášť, debutu české autorky Simony Michálkové. Podle jeho slov jej nebaví nic dělat moc dlouho v kuse, ale práce, kterou odvádí, je doslova fantastická. Přečtěte si rozhovor o řemesle českého ilustrátora a freelancera.
Můžete nám popsat vznik jedné vaší ilustrace?
Věnuju se především digitální malbě. To znamená, že nemusím tolik myslet na nanášení barev v určitém pořadí a věci vždy můžu zpětně upravit (i když to bývá z podstaty kompozice špatně). Většinou začínám nápadem, pak vytvořím skicu. Když jsou se skicou všichni spokojení, posunu se k prokreslování, přidávání detailů a přivádění díla k životu. Práce končí v momentě, kdy bych na ilustraci už nic neměnil. Většinou bych ale nejradši vše upravoval do nekonečna; naučit se rozhodnout, kdy nechat obrázek být, je další součástí řemesla.

Jak dlouho trvá vytvořit takovou kresbu?
Například vnitřní černobílé ilustrace postav v Pekelném plášti zabraly každá asi jeden den. Barevná obálka pak trvala týdny. Jde hlavně o kombinaci tiskové velikosti, komplexity a míry zasahování do celkové podoby díla ještě po fázi skici. Kdybych nepracoval digitálně, vše by si žádalo mnohonásobně víc času.

Existuje nějaký aspekt vaší práce, který vás vyloženě nebaví?
Kreslení lidských rukou. Obecně s lidskou anatomií, a zvláště pak nelidskou, mám problém, vždy si to vyžaduje kompilování referencí, a to mi tak trochu narušuje pracovní náladu. Na druhou stranu jsem rád, že se díky tomu pořád učím a posouvám. Také mě vcelku nebaví celý manažerský aspekt práce. Jako freelancer si musím hlídat rozvrhy, ceny, komunikaci a hledání práce samotné. I s tím jsem měl ze začátku problém, ale už se lepším!

Používáte reálné základy ilustrací? Stojí vám předlohou existující krajiny, podobají se vaše postavy lidem, které znáte?
Říká se tomu reference – nefungují tak úplně jako kopírování (tak vnímám slovo předloha), ale spíš jako ingredience, ze kterých si vezmu vždy to, co potřebuji. Nikdy jsem třeba postavě nedal obličej někoho, koho znám (pokud jsem se ho přímo nesnažil vyobrazit), ale často třeba použiju nějaký jejich prvek – emotivní obočí, které sedne k postavě, či využiju konkrétní oblek, co jsem na někom viděl, a přijde mi, že se jeho tvar hodí k vyjádření charakteru.

Je vám 23 let, pracujete jako freelancer a o zakázky nemáte nouzi, i když se soustře‑ díte „pouze“ na fantasy kresby. Jaká byla cesta k této svobodě?
Cesta k ní byla poněkud klikatá. Dlouho jsem měl problém se vůbec uživit. Kdybych neměl rodinu a partnera, na které bych se mohl v těžkých časech spolehnout (finančně, ale hlavně psychicky), nejspíš bych to daleko nedotáhl. Minimálně bych si musel najít jinou práci a nejspíš bych se ani nedostal na nynější úroveň tak rychle. K tomu jsem měl vcelku štěstí na pár větších zakázek ze začátku kariéry, možná díky tomu, že už jsem roky předtím svoji tvorbu dával na internet, a udělal si tak nějaké jméno.

Máte nějaké profesní cíle a plány do budoucna?
Zatím jsem spokojený tam, kde jsem. V budoucnu bych určitě rád vydával vlastní tvorbu a živil se díky přímé podpoře lidí, co ji mají rádi.

Ilustroval jste knížku Pekelný plášť, co říkáte na to, že autorka díky vaším ilustracím začala psát další díl, který původně ani neměla v plánu?
Že autorka zvažovala druhý díl jsem věděl, ale že už se dala do jeho tvorby, je pro mě novinka! Moc mě těší, když se umělci dokážou navzájem nakopnout a inspirovat se. Četl jsem zatím pár kapitol a celá ta pohádková atmosféra je něco, co jsem nevěděl, že mi chybělo. Těším se, až se dozvím, jak to všechno dopadne!

Na obálce i ilustracích Pekelného pláště jste odvedl skvělou práci. Jak těžké je vyhovět přáním zadavatele takové ilustrace?
Děkuju! Také jsem spokojený, jak se to vyvrbilo. Tolik postav a kůň – chvílemi jsem ztrácel sebedůvěru. U Pekelného pláště jsem ale měl relativní volnost, což mi vyhovovalo. Občas se stává, že ilustrace ne a ne vystihnout vizi klienta, to je potom pro obě strany nepříjemné. Ale i tam může všechno dobře dopadnout, když je komunikace jasná a dospěje se ke kompromisu. Občas je vyhovět nemožné, to by se ale mělo dařit zjistit na úplném začátku procesu.

text: Barbora Malecová, foto: archiv Ondřej Hrdina
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Pekelný plášť

5.0 4
99
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Pokud chcete svým malým předškolákům pomoci otevřít dveře do světa školního dobrodružství, máme pro vás tři super tipy na knihy pro předškoláky.
Hrom aby do toho… Jak může někdo pojmenovat hlavní hrdiny svého románu Jack a Rose a pak si s jejich láskou tak pohrávat? Vždyť od dob Titaniku je synonymem pro tu největší, avšak nejtragičtější lásku právě tato dvojice (hned po Romeovi a Julii, samozřejmě). Ach. A je jasné, že jsem si ty dva představovala přesně jako Kate a Lea z výše zmiňovaného filmu.
Někdo ukradl mrtvolu z márnice. Ten někdo ji položil na místo, kde policie najde hrob s desítkami zavražděných žen. Případu se ujímají dva agenti z dánské jednotky Task Force 14. David a Lucas mají svérázné vyšetřovací metody, skrývají temná tajemství a k smrti se nenávidí.