Chtěl jsem touto knihou vzpomenout na ty přátele, kteří již opustili tento svět, ale nikoli svět umění, ve kterém zůstanou zapsáni na věky. Část knihy patří setkáním skutečným, při nichž s výtvarníky probíráme připravované výstavy nebo publikace a při té příležitosti máme možnost zavzpomínat i na roky uplynulé, v nichž jsme se často scházeli v kavárnách, ateliérech nebo podnikali společné výlety za uměním. Jedna kapitolka byla pro mne vlastně překvapením spoluautorky, když mi naopak některé své vzpomínky vrátili z druhé strany moji bývalí žáci a mladší kolegové. A na závěr se podíváme do pivnice "U Zlatého tygra" na jedno z úterních setkání, které se odehrává stále u téhož stolu, u něhož sedával Bohumil Hrabal.