Znáte film Na Hromnice o den více, v němž se Billy Murray probouzí opakovaně v ten samý den? Kdo z nás by si někdy nepovzdychl: „Ach, kéž bych mohl vrátit čas, udělal bych všechno jinak!“
A přesně tuhle šanci dostane hlavní hrdinka knihy Christiny Lauren Na Vánoce o den více. Maelyn se zasekne v časové smyčce, a tak se neustále vrací do 21. prosince, kdy se svými rodiči a bratrem přijíždí na milovanou chatu, kde spolu s rodinnými přáteli slaví každým rokem Vánoce. Tentokrát to ovšem mají být Vánoce poslední. Chata bude na prodej. Vánoce jsou pro rituály jako stvořené, ale skutečně by vás bavilo pořád dokola padat ze schodů, nechat si rozkousat psiskem oblíbený svetr, několikrát po sobě si vylomit zub na pekelně tvrdé nepovedené sušence, opilecky trapně se muchlovat s někým, s kým opravdu nechcete, a marně toužit po někom, o koho doopravdy stojíte? A představte si tu hrůzu, když procházíte letištním terminálem a je vám naprosto dokonale jasné, co se v příští vteřině stane. A ono se to skutečně stane. Co se to děje? To se jí snad jen zdá! Dělá si z ní vesmír dobrý den? Už nadobro zešílela? Tohle není normální! Zavolejte doktora!
Do Maelyn je zamilovaný puberťák Theo, ale jak to tak chodí, Maelyn miluje jeho bratra Andrewa, který, jak se to jeví, nemiluje nikoho. Když přejde první šok z déja vu a Mae přijme fakt, že se neustále vrací v čase, pojme to jako možnost, jak získat Andrewovo srdce – co nezabralo minule, tomu se tentokrát vyhne a zkusí to jinak. Podaří se jí sbalit Andrewa? A vymaní se někdy z časové smyčky? A co chata? Kdo ji nakonec koupí?
