Stejně jako Redl s Janouškem i on knihu pojal jako "cestopis po zemích a místech svého života, po vlastním osudu a jistém nerozborném přátelství", ale jeho vyprávění zdaleka není pouhým doplněním toho, co zbylí dva kamarádi nestačili napsat. Samsonova upřímnost a syrovost, s níž líčí zážitky, které nasbíral na cestách po Čechách i po cizích zemích, vás odzbrojí.

Ve své knize stejně jako ve svých písničkách vidí věci takové, jaké jsou, a nešetří sebe ani své přátele. A hojně využívá daru s nadhledem vystihnout svět, ve kterém všichni žijeme a který bývá někdy záludný a jindy nesmírně krásný.