Jak vůbec vznikla vaše přezdívka Meky? Přezdívku jsem dostal asi jako pětiletý. Dal mi ji kamarád na ulici, když jsme hráli fotbal. Pravděpodobně podle kanadských hokejistů, kteří u nás hráli na mistrovsví. Hodně jich mělo před jménem Mac – Mac Intyre apod. Uměl jsem anglicky, a tak jsem byl pro kámoše Mackie (Meky).
Právě vyšla kniha Miro Žbirka - Zblízka. Jak probíhala vaše spolupráce na této publikaci s Honzou Vedralem?
Myslím, že jsme se s Honzou v rámci nějakého rozhovoru pro noviny zadebatovali o hudbě a já mu samozřejmě přidal pár svých historek. Těch rozhovorů nakonec bylo víc a mě napadlo, že by konečně mohla vzniknout kniha o tom, co je v mém životě dominantní. Kniha o hudbě, příbězích vzniku skladeb a koncertech. Naše spolupráce byla velmi příjemná. Bavilo mě to i proto, že jsem Honzovi nemusel moc vysvětlovat historii pop-rock kultury. Většinu toho ovládal, a když se s ohledem na jeho věk ode mě něco navíc dozvěděl, ihned si to zařadil. Byl také velmi připravený, co se týká mojí tvorby, takže základní otázky odpadly.
Zachycuje kniha více váš osobní nebo profesní život?
V knize se tyto roviny stejně jako v mém životě hodně prolínají. Takže jsme se většinou odpíchli od hudby – od alba nebo skladby a postupně se dostali logicky k soukromému životu. Honzovy nezatížené otázky mě motivovaly k nečekaným objevům dávných historek a vybavily se mi dávno zapomenuté věci. Když jsem Honzovi vysvětloval realitu minulosti, byl někdy hodně překvapený a já si vzpomínal i na události, které bych raději zapomněl.
Marika Gombitová se po dlouhých letech vrátila po vašem boku na pódia. Její comeback je i vaše zásluha. Jak se vám podařilo ji přemluvit?
Nešlo o to někoho přemlouvat. Vždycky jsem věřil, že tento moment nastane a doufal v návrat Mariky. Párkrát se mi to podařilo, když jsme spolu nahráli nějakou skladbu, ale vyjet na turné, to je trochu náročnější na fyzičku. Myslím, že zásadní změna nastala u Mariky samotné, která se v osobním životě dostala i díky svým kamarádkám Evě a Andree do pohody a je fyzicky i psychicky ve formě. Navíc se jí líbil koncept Road to Abbey Road turné, kde si s námi zahráli Angličani. Tak se to prostě šťastně všechno potkalo :-)
Jaká byla na koncertech česko-slovenského turné Road to Abbey Road atmosféra a jaké ohlasy jste sklidili?
Turné bylo od prvního koncertu v Praze nabité emocemi a skvělou atmosférou. Všichni jsme si to užívali. Bylo jasné, že v této sestavě s Marikou a anglickými muzikanty včetně bubeníka Blaira Cun- nighama za zády, už se asi nikdy nesejdeme. Marika mě musela na každém koncertě štípat na pódiu do ruky, že se mi to nezdá. Diváci byli fantastičtí, úžasně nás podrželi nejen při prvním koncertu v Praze, kde se naše nervozita dala krájet, ale i v Ostravě, Bratislavě a nakonec v Košicích. Jak napsal jeden kritik, byla to doslova „oslava hudby“.
Text: Kateřina Žídková
