Román inspirovaný osudem Kafkovy snoubenky Felice Bauerové. Kdo vlastně byla Kafkova snoubenka Felice Bauerová, žena, kterou generace Kafkových fanoušků znají jen jako milovnici masitých pokrmů, těžkého nábytku a přesně nařízených hodinek?

Kdo se skrýval za vyrovnanou povahou a srdečným smíchem, o kterém existuje svědectví? A kam až v jejím životě dosáhl Kafkův stín? Literárním vědcům nikdy nestála za samostatné studium, o jejím životě po rozchodu s pražským spisovatelem se ví málo. Provdala se, měla dvě děti, emigrovala do Ameriky. Čtyřicet let opatrovala dopisy muže, který ji opustil.

Autorka začala pátrat po Feliciných stopách v Americe v roce 2010, kdy dosud žil její syn. Ze setkání s ním a jeho rodinou vznikla kniha, která nakonec není jen o Felici, ale i o dalších lidech, kteří byli Kafkovi nějakým způsobem blízcí a jejichž osudy jsou spojené s předválečnou Evropou a jejími troskami: Greta Blochová, Ernst Weiss, Max Brod nebo Salomon Shocken. Ten poslední v knize říká: „Kdybychom jen tehdy věděli, co nám osud chystá, a jak je vzácné to, co prožíváme, více bychom si toho vážili. Co nám teď zbývá než lovit třísky z potopené lodi.“

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

V příběhu malého Vítka Kříže a jeho bratra Jáchyma se ocitáme na Běstvinách, na místě jako stvořeném pro prastarou legendu, ve které se na konci zámecké zahrady hýbe obrovský kompost. Hluboko pod zemí prý žije červ, kterého je třeba krmit – radostí, strachem, výčitkami svědomí a jednou za čas i něčím živým. Až dědeček odejde, jeden z vnuků bude muset nastoupit na jeho místo a o Běstviny se postarat. Aby se legenda nepřetrhla, bude muset zabít... Co když se však postavy vzepřou vlastnímu vypravěči a odmítnou být součástí jeho hry? A jak vůbec vyzrát na jeho vševědoucnost, která se prohání mezi stromy v podobě větru a ješitně mrská ocasem? Děti běstvinského příběhu jsou dnes dospělé a vracejí se do zahrad odvyprávět poslední kapitoly po svém.

Povídky vymodelované citlivýma rukama sochaře

Muž, který jednou večer v pantoflích otevře dveře a zjistí, že za nimi je milenec jeho manželky a s ním vše, co se snaží sám před sebou skrýt. Zapřisáhlý starý mládenec, který se honosí svou vyrovnaností, a přitom v kapse ohmatává lahvičku se sebevražedným prostředkem. Čtyřicetiletá účetní s domovem jako klícka — nebo je to vlastně klec?

Přestože Viktor Špaček umí napsat živé postavy, jaké známe z vlastního života, v těchto povídkách-portrétech nejde pouze o podobizny. Jejich ambicí je zároveň ztvárnit určitý postoj, jaký lidé zaujímají v té které životní situaci. Postavy jsou zachycovány většinou zevnitř, z okruhu jejich myšlenek, v nichž problémy a traumata úspěšně či neúspěšně zpracovávají. To, že si přitom často nevidí dál než na špičku nosu, jim přirozeně vůbec nebrání v přesvědčení o své pravdě. Řešení, která nakonec volí, bývají logická a dalo by se říct „normální“. Normální však je i to, že šílenství není daleko.

Překvapivá sbírka básníka, jehož verše lze dávno spolehlivě rozpoznat v mnohohlasí české poezie 

Dne 8. září 1522 po vyčerpávající tříleté plavbě dorazila do Sevilly „poslední zbídačená loď velké Magalhăesovy flotily / přetížená hřebíčkem, / osmnácti muži / a zprávou, / že Země nemá okraje, a tedy spočinutí“.  

Přesně po pěti stech letech, 8. září 2022, vychází nová kniha Petra Hrušky, která je částečně inspirována prvním obeplutím zeměkoule. Ve čtyřiceti básních a jedné rozsáhlejší skladbě je sklenut velkolepý i pošetilý, svíravě tragikomický obraz jakési fiktivní plavby. Autorova loď je stejně tak objevitelskou jako dobyvatelskou a připomíná proslulou středověkou loď bláznů, zbavenou směru i smyslu. Stává se univerzální metaforou lidského počínání v jeho bezostyšné krutosti, groteskním úsilím po objevení světa i snahy zachránit alespoň trosky své důstojnosti. Nacházíme loď, která „mířila kupředu už tak dlouho, / až všechno začalo něco připomínat“. Nacházíme strhující dílo, v němž se slova „kupředu“ a „návrat“ nepřestávají chvět o svůj význam. Básně, v nichž typická Hruškova civilnost nepřekáží zjitřené fantasknosti, doplňují reprodukce obrazů Jakuba Špaňhela. 

Sportovně-dobrodružný román pro kluky a holky. Luke je jedenáctiletý kluk, který nadevše miluje baseball. Hraje dobře, klade si vysoké cíle a ve svém vesnickém týmu je jeden z nejlepších. Bydlí však v americké divočině, daleko od měst a opravdových klubů, kde by se mohl svým velkým snům více přiblížit. Jednoho dne mu náhoda přivede do cesty slavného profesionálního hráče. Setkání spustí lavinu událostí, které obrátí život naruby nejen Lukovi, ale i ostatním dětem v okolí, a postupně přináší nečekané následky. Pokud chce Luke situaci zachránit, zbývá jediná možnost – vydat se na nepřátelské území a pokusit se navázat kontakt s těmi, které dosud nenáviděl.

Příběh chlapce, jehož otec odcestoval za prací, a nechal tak Fánka jen s ustaranou maminkou a prarodiči. Můžeme si jen domýšlet, jestli v té šťastné zemi, odkud Fánkovi tatínek telefonuje, kde je hodně práce a kde jsou lidé spokojení, žijeme my, nebo naopak jestli i děti našich sousedů podobně jako Fánek považují dort s cukrovou polevou a slepičí vývar za něco neslýchaného a v zimě nosí kabát přešitý po dědovi. Trochu smutné, trochu tajemné, a přesto hravé ilustrace, ze kterých na každé stránce jemně svítí zlaté detaily, dávají čtenáři prostor vžít se do Fánkova světa, do jeho snů. Snů o lodích, o hvězdách a o všem dohromady.

Svět blízké budoucnosti trpí změnami klimatu, válkami a nekonečnými uprchlickými vlnami. Za vysokou zdí, která chrání starý kontinent od nebezpečného světa tam venku, se ale žije šťastně a pohodlně. Lidé v propojených urbánních zónách vědí, čeho se vyvarovat, vědí, jak žít zdravě, jak zacházet se svými emocemi. Jejich život řídí a chrání dokonale propracovaný Systém. Čtrnáctiletý Jony se v něm pohybuje jako doma. Jednoho dne je ale vybrán pro tajnou armádní misi. Má zaběhnout nový program na ochranu země. V každém systému se ale čas od času objeví nějaká trhlina...

František Tichý začal román psát těsně před vypuknutím covidové pandemie. Otázky související se závislostí nových generací na digitálním světě, které si pokládal, náhle dostávaly nové, nečekané rozměry. Co znamená dokonalá kontrola a stálé připojení? Kde jsou hranice zodpovědnosti i svobody státu a jednotlivce? A kde je skutečné nebezpečí: v těch, kteří námi manipulují, nebo v nás samotných?

Kniha završuje volnou trilogii pro dospívající čtenáře autora Františka Tichého s ilustracemi Stanislava Setinského: vyprávění z minulosti (Transport za věčnost), přítomnosti (Labyrint nedokončených setkání) a aktuální sci-fi příběh.

Kniha Chór a disonance. Česká literatura 1947?1963 je volným pokračováním předchozí třísvazkové řady Dějiny nové („nové“) moderny a součástí dlouhodobého projektu Centra novější české literatury Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. V první části knihy se autorský, který tvoří literární a umělečtí historici a teoretici z filozofických fakult Jihočeské a Karlovy univerzity, zabývá kulturními a ideovými souvislostmi této komplikované doby, kdy se po roce 1948 komunistický režim v Československu pokoušel o manipulaci celé společnosti ve jménu realizace utopického projektu příštího společenského „ráje“. V jednotlivých kapitolách se jejich autoři pokoušejí tyto dobové proměny oficiální literatury a kultury popsat a uchopit. Pozornost je však věnována i – mnohdy osamoceným –kulturním aktivitám vzdorujících jedinců či malých skupin, které usilovaly o svobodný projev a autonomní tvůrčí gesto, a to navzdory totalitárnímu úsilí o jejich ovládnutí a uzavření neprostupnou hranicí, jež oddělovala takzvaný socialistický tábor od zbytku světa. Druhá část pak mapuje morfologické proměny jednotlivých literárních druhů v daném období – lyriky, epiky a dramatu, a to vždy s ohledem na jejich širší kulturní a společenský kontext. Knihu doplňují též přehledy vybrané soudobé literární a kulturní produkce doplněné o významné společenské a politické události. – Vychází ve spolupráci s Filozofickou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Edice deníků jedné z nejvýraznějších osobností meziválečné avantgardy Karla Teigeho (1900–1951) z let 1912?1925 představuje jedinečný soubor zápisků, které si Teige vedl od dětských do raně dospělých let. Zprvu v převážně prázdninových a školních denících, jež si psal jako student pražského gymnázia v Křemencově ulici, posléze jako univerzitní posluchač a zejména jako umělec a ten, kdo přemýšlí o svých uměleckých aktivitách a o umění a jeho místě ve společnosti obecně. Deníky přinášejí sérii originálních zápisků, komentujících jednak osobní život a vlastní výtvarnou i literární tvorbu, jednak události umělecké a společenské. Teige komentuje vlastní četbu, setkání a korespondenci, uvažuje o uměleckých a teoretických podnětech a dokumentuje autorovu určující roli v organizaci umělecké i umělecko-politické části své generace. Svého druhu jsou pak cestovní deníky z let 1922 a 1924 z cest do Francie a Itálie, a zvláště pak deník z podzimu 1925 z cesty československé delegace do Mosky a Leningradu. Teige popisuje pobyt v Sovětském svazu, sdílí nadšení budovatelů mladého státu, prokazuje ovšem také rysy utopismu, typické pro soudobé západní prokomunisticky založené návštěvníky země sovětů. – Bohatě dokumentovaná edice s více jak 300 barevnými reprodukcemi, komentáři a doprovodnou studií Josefa Vojvodíka vychází ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a Památníkem národního písemnictví za podpory Ministerstva kultury ČR.

Ucelené vydání deníkových zápisků Jana Zábrany, které se rozprostírají téměř celým obdobím komunistického režimu, zahrnují nejen reflexi dobových událostí, ale jsou i jistým oknem do duše tohoto českého básníka a překladatele. Nepatří vůbec ke strohým faktickým poznámkám, ale glosují vnitřní hnutí, představy, jež se před našima očima mění v básně.

Kniha Jana Fingerlanda není jen dalším vyprávěním o osudech biblických žen. Usiluje o něco jiného. Zkoumá, jak tyto příběhy v průběhu staletí chápali rabíni, křesťanští teologové nebo různé sekty, jejichž interpretace byly časem potlačeny nebo zapomenuty.

Autor knihy se ptá, co mohou dodat novodobé obory, jako antropologie, lingvistika nebo psychoanalýza. Co?z původního obsahu skrývají, nebo přinejmenším rozmělňují novodobé překlady. A jak příběhy biblických žen interpretovali umělci, ať už malíři, filmaři, nebo spisovatelé. Dochází přitom k překvapivým závěrům, které se v mnohém stavějí proti obecně tradovaným výkladům. Text knihy dokumentuje rozsáhlý obrazový materiál.

Všichni lidé všech dob si dávají jména, mají vymezenou rodinu a příbuzné, dávají si dary, zdobí svá těla, pečují o vlasy, počítají, užívají gest, zhotovují nástroje, dělí si mezi sebou práci, znají zákony, truchlí či nějak „tancují“. Roku 1945 pořídil kulturní antropolog George P. Murdock na základě nasbíraných dat klasický soupis tzv. kulturních univerzálií čili jevů, jež jsou společné všem lidským seskupením v čase a prostoru. Bohatě ilustrovaná kniha z této evidence vychází a v 73 tematických kapitolách nastiňuje neuvěřitelnou pestrost – a zároveň základní stejnost – nás všech, tedy lidí. Základem práce, která rovněž představuje stovky rozličných etnik (jako třeba Inuity, Komanče, Aztéky, Maory, Kapauky, Tody, Nuery, !Kungy, Pygmeje a další) či klasické etnologické koncepty, bylo přes sedmdesát dílů seriálu Antro, který takřka dva roky vycházel v sobotních Lidových novinách (v příloze Orientace).

Jak obtížné je uniknout předsudkům, když žijete v romské komunitě na pražském Žižkově a kolem zuří devadesátky?

Pražský Žižkov devadesátých let čpí neutěšeností, drogami, alkoholem a rvačkami a vyrůstat ve zdejších romských komunitách znamená jediné — být předurčen k životu dalšího z nepřizpůsobivých.

Skutečný příběh novináře Patrika Bangy je výjimečně jiný. Zachycuje jeho životní cestu z romské čtvrti mezi novináře předních českých médií. Syrovým a velmi otevřeným stylem zobrazuje realitu dospívajícího chlapce, který se už v raném věku setkává s odmítáním, kriminalizací, rasismem a policejní brutalitou. A hledá skutečnou cestu ven.

Sedlmajerová vychází z češtiny k jiným jazykům, z literatury nejen k výtvarnému či zvukovému uchopení textu, od sebe přes druhého až k člověku jako druhu, k rostlinám a všemu živému. Mysticky a imaginativně znovuvytváří a z jakési druhé odvrácené strany bytí uchopuje Zemi, život na ní a lidský rod, ověřuje prazákládní lidské mýty, vnímání, víru, zvyky a důvody, ale i každodenní banality a nutnosti života – jako je třeba láska. Básně rituály a (za)říkadla, když všude překáží svět. Básně, které na nás něco vědí.

Název románu se týká slibu, který Rachel, matka rodiny Swartových, dala černošské služce Salome: stane se majitelkou domku, v němž na pozemku Swartových bydlí. Manžel umírající Rachel slíbí, že její slib splní. Slib však zůstává téměř 40 let nesplněn… Před námi se postupně odhalují osudy bělošské rodiny stejně jako dějiny Jihoafrické republiky od apartheidu přes nadějný nástup Nelsona Mandely až po současnost. Za román získal autor roku 2021 Bookerovu cenu.

Román Ryby a draci vystřelil litevskou spisovatelku Undine Radzevičiute na parnas světové literatury. Autorka v něm prolíná dva nesourodé světy, samotný název je symbolickým odkazem na křesťanskou Evropu a starobylou Čínu. První linie příběhu má povahu historického románu a ústřední postavou je zde reálná historická osobnost malíře Giuseppa Castiglioneho, jezuitského misionáře působícího na čínském císařském dvoře. Druhá, současná, připomíná beletrizovaný scénář sitkomu a čtenáři se v pointách nutkavě vtírá představa umělého smíchu. Dvě střídající se linky tvoří dialog mezi oběma kulturami i nepolevující napětí. Takové, že četba knížky se prakticky nedá zastavit. Svědčí o tom i její mezinárodní úspěch a překlady do mnoha světových jazyků.

Shuggie Bain je nezapomenutelným příběhem mladého Hugha "Shuggie" Baina, sladkého a osamělého chlapce, který tráví své dětství v 80. letech ve zchátralém veřejném bytě ve skotském Glasgow. Thatcherova politika připravila manžele a syny o práci a ve městě čeká nechvalně známá drogová epidemie. Shuggieho matka Agnes kráčí svéhlavou cestou: je Shuggieho vůdčím světlem, ale břemenem pro něj a jeho sourozence. Sní o domě s vlastními vchodovými dveřmi, zatímco listuje stránkami katalogu Freemans a objednává si trochu štěstí na úvěr, cokoliv, co rozjasní její šedý život. Agnes, provdaná za záletného manžela taxikáře, si udržuje svou hrdost tím, že dobře vypadá – její včelí úl, make-up a perleťově bílé umělé zuby poskytují okouzlující podobu Glaswegance Elizabeth Taylorové. Ale pod povrchem Agnes nachází stále větší útěchu v pití a lví podíl týdenních výhod – všeho, čím se rodina musí živit – odčerpává z plechovek extra silného ležáku ukrytých v kabelkách a nalévaných do hrnků na čaj. Agnesiny starší děti najdou své vlastní způsoby, jak se dostat do bezpečné vzdálenosti od své matky, a opouštějí Shuggie, aby se o ni starala, zatímco ona se pohybuje mezi alkoholickými flámy a střízlivostí. Shuggie se mezitím snaží nějak stát normálním klukem, kterým zoufale touží být, ale všichni si uvědomili, že „nemá právo“, chlapec s tajemstvím, které všichni kromě něj vidí. Agnes svého syna podporuje, ale její závislost má moc zastínit všechny blízké - dokonce i jejího milovaného Shuggieho. Srdcervoucí příběh o závislosti, sexualitě a lásce, Shuggie Bain, je epickým portrétem dělnické rodiny, která se v beletrii vyskytuje jen zřídka. Připomíná dílo Edouarda Louise, Alana Hollinghursta, Franka McCourta a Hanyi Yanagihary a je to strhující debut skvělého romanopisce, který má silný a důležitý příběh.

Antologie nespoutané fantastiky – česká odpověď na bizarro fiction, americký undergroundový fenomén posledních let.

Přijměte pozvání do podivuhodného města, které tepe neotřelými nápady a výstředními vizemi, kde se snoubí vysoké s nízkým, hrůznost s humorem.

Třináct dosud nepublikovaných povídek českých autorů a jako bonus Lízománie, sladká tečka z pera duchovního otce bizarra.

Autoři: Petr Boček, Michaela Kubíčková, Jiří Sivok, Karel Doležal, e. corché, Martin Novák, Vilém Koubek, Ivan Adamovič, Tomáš Marton, Xerodoth Sigmius, Ondřej Doležal, Petr Stančík, Roman Bílek a jako bonus Carlton Mellick III.

Velkolepé vyvrcholení nejobsáhlejší české sci-fi ságy Mycelium je zde. Intriky, psychotronika a krvavé oběti. Všechno míří právě sem. Tohle už je konec.
Ve chvíli vrcholící Hvězdovlády se rozhoduje o budoucí podobě světa. Psychotronický program běží. Končí starý věk... a pro Zemi, která má ve svém civilizačním plánu apokalypsu, to nemusí být nic příjemného.

Sgenové, Lodě a lidé bojují o to, aby svět naformátovali podle svého vkusu. A Lucas si také nárokuje svůj podíl. Přináší – a požaduje – oběti. V tuhle chvíli může získat všechno. A taky může všechno ztratit. Aš~šád může být jeho nejlepším spojencem v boji se Sgenem, nebo se stát jeho nejhorším nepřítelem. Prsty Chaosu se kdykoliv mohou natáhnout ze tmy. V osudí plném bílých míčků je jeden černý, který znamená smrt.
Může to být vítězství.
Nebo zkáza.
Nebo naděje.

Říkali mu Sebasttyen. Říkali mu Nezrozený. Říkali, že spálí svět na popel… Byla to doba temnoty, krve a strachu. Byla to doba, kdy na trůnu z Kamene seděl Císař, možná člověk, možná prastará, nesmrtelná entita. Byla to doba meče, magie a šílených bohů vyštvaných z bezedných propastí času. Tehdy se na stezkách Císařství objevil válečník, který v sobě nesl touhu po pomstě, moudrost věků i žal po dávno ztracené lásce. Aniž by to tušil, na hřbetě koně i draka, obutý i bosý, ostřím meče i holou pěstí psal pochmurnou historii našeho světa. Historii Císařství. Ti, co nevěděli, mu říkali Sebasttyen. Ti, co věděli, mu říkali Nezrozený. Ti, co tušili, říkali, že spálí svět na popel. Tohle je jeho příběh. Tohle je jeho život. Život válečníka.

Před osmnácti lety Klára zpřetrhala veškeré vazby s rodným městečkem ve východních Čechách a odstěhovala se do Německa. Když jí však otec v telefonu oznámí, že ho chce někdo zabít, minulost po ní sáhne ledovou rukou. Po jeho náhlé smrti se Klára vydává zařídit vše potřebné kolem pohřbu. A zjišťuje, že pod pokličkou maloměstského života stále vře jedovatá směs tajemství. Všichni něco skrývají. Všichni mají důvod ji nenávidět. A někdo z nich ji chce vidět mrtvou.

Ministr vnitra slovně napadne mladého novináře, který píše o jeho údajném propojení s podsvětím. Konflikt plný výhružek zachytí kamery, což rozpoutá velkou mediální kauzu. O několik dní později je žurnalista spolu se svou partnerkou zavražděn. Podle řady indicií šlo o nájemnou vraždu, způsob zabití novinářovy přítelkyně však odkazuje na nevyřešenou sérii vražd ze Šumperska před sedmi lety. Vrchní vyšetřovatelka Laura Ara se spolu s kolegy (mezi nimiž je i Václav Cesta, kterého znají čtenáři z detektivního románu Slyšet jeleny zpívat) prodírá bahnem politické mafie, kmotrů a lobbistů s vazbami na zahraniční zločinecké gangy. Bylo skutečně vrahovým hlavním cílem umlčet nepohodlného novináře?

Z nevinné zábavy se stává nebezpečná posedlost...

Rodiče ji nechápou, děti ji milují. Lovci monster jsou hra, s níž školáci tráví celé dny. Musí pochytat imaginární nestvůry, aby pokročili do dalších levelů a překonali spolužáky. Jenomže k tomu je zapotřebí být v určitý čas na určitém místě. I kdyby to mělo být uprostřed noci v temném lese. Ale co když mezi stromy číhá něco víc než jen malovaná postavička? Tutéž otázku si začnou klást kriminalisté, když v Klánovickém lese najdou uříznutou nohu. Po zbytku těla není ani stopa, ale pak se začnou ztrácet další lidé...

Doktorandka Malvína Velehorská musí kvůli neblahému duševnímu stavu přerušit studium v Oxfordu a vrátit se domů na severní Moravu. Tam na ni čeká svérázná rodina – otec je politik, matka fanynka Karla Gotta s autistickými sklony, prarodiče chorobně šetrní katolíci a bratranec příležitostný alkoholik. Motivy zahrnující komunální politiku, paletu lidových veselic od hodů po hokej, výuku řízení auta nebo soužití s dětmi staví Malvínu do centra bizarně komických situací. Jako sociální psycholog vidí ve své rodině perspektivní půdu pro antropologickou studii. Role moravského vesničana už jí ovšem tak dobře nejde.

Autorovo celoživotní dílo obsahuje nonsensové verše založené na hře s rýmy a rýmovými karamboly, satiru z dob socialismu i kapitalismu, bujaré etudy na téma „nehody ctnosti“ i sloky groteskně reflektující stáří. Básníkův nezdvořilý humor se kdysi nemohl objevit v Dikobrazu a dnes by se zas nevešel do mantinelů politické korektnosti. Tvůrce, jenž ví, že humor tkví především v jazyce, si hraje se slovy jako klasikové žánru (V+W, S+Š, Vodňanský, Plíhal aj.), a přitom se nezříká plebejské jadrnosti. Jeho řízná i zvukomalebná poezie vás královsky pobaví a možná i vyškolí v historii.

Oblíbené stripy z časopisu Respekt se vracejí ve zbrusu novém knižním výboru, který se neztratí v žádné plátěné tašce ani kabelce. Zábavná kniha o ženách a mužích, o rodičích a dětech. O našich vztazích partnerských, milostných, ale i rodičovských a přátelských. Rozchody, filozofování nad vínem, milostné trapasy, zlobivé děti, nemožní partneři, cynické matky a ještě trocha vína… Tento svazek, jenž přináší krátké příběhy z let 2017–2022, neopomíjí ani další „radosti“ naší doby, třeba domácí karanténní ponorku. Lela Geislerová a Martin Mach Ondřej se opět představují v nejlepší formě. Díky svému nadhledu, smyslu pro humor i pro psychologický detail povyšují známé situace na zábavné etudy z nekonečného seriálu mezilidských vztahů.