Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů - převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni žádné práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války "přežívá" dvanáct "veteránů", obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Z vědomí si vytěsnili všechny city včetně nenávisti. Dodržují přísnou anonymitu - stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikrami. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své "já", jako lékař Berger, obchodník Lebenthal či bývalý novinář zvaný 509. Ti všichni se neúnavně snaží vězně, kteří ještě neztratili schopnost myslet, vyburcovat z letargie, pomoci jim přežít zdejší peklo a vykřesat v nich alespoň "jiskřičku naděje" a víru v nový život, jenž je už nadosah.