V Křížovém domě se najde všechno. Jeho pravý pán dokáže skoro všechno opravit – robotické hračky, umělé krávy i hodiny s duchem uvnitř, a odvážně se pouští do tvorby golemů, ale zrovna tohle mu moc nejde. Klony budou asi lehčí, no ne? Když už máme někde na půdě přízrak Malíře, který je přizpůsobí momentální potřebě.
V Domě bydlí i hezká dívka, která má jakési pletky s androidem – ale bacha, někteří z těch umělých chlapců údajně dokážou i vraždit. Ne že by pán Domu nespolupracoval s policií, naopak, jako senzibil se k tomu skvěle hodí, jenomže není policie jako policie, jak se brzy ukáže.
Co se nenajde v Domě, najde se v Jámě. Včetně pekelných psů, kteří se rozběhnou do kraje, jakmile jim někdo dá jméno. Zbraně proti nim už ovšem vyzkoušel kdosi z předešlých generací, zaručeně budou na půdě… nebo někde jinde, třeba v pokoji, který nemá konec.
Nebo v tom druhém Křížovém domě, který možná někdo namaloval.
Tohle není sci-fi, ani detektivka, ba ani kloudná fantasy, spíš čtení se vším kořením, které je na trhu volně k mání; čtení, které si říká o happyend. Nebo aspoň všeobecně nějaký konec. Jenomže příběhy nikdy nechtějí skončit.
Že by přece jen fantasy? Nebo detektivka, kde hlavním pachatelem je ďábel?
Je to šílené. Nečtěte to.