Německá Kostnice na břehu Bodamského jezera je idylické středověké městečko, kterým dnes proudí davy turistů. S rodiči sem zavítá i Blanka, zvědavá holčička. Všechno ji zajímá. Když na rohu zahlédne husu, rozběhne se za ní. Jenže husa se před ní schovává a kličkuje kostnickými uličkami. A Blanka najednou zjistí, že husa je fuč a ona se ztratila. Německy nemluví, a tak se ani neumí zeptat na cestu. Zoufale se rozhlíží. Když vzhlédne, všimne si, že na hrázděném domě je vedle podobizny vousatého muže český nápis. Muž z kamenné desky na ni mrkne a zavolá: „Husy se v Kostnici raději schovají.“ Blanka překvapeně zamrká, ale to už na ni muž přátelsky kyne a představuje se: „Já jsem Jan Hus.“ Nabídne Blance, že ji provede domem, městem i svým životem. Ale má to háček. Hus může místo opustit jen v podobě husy. A tak se Blanka vydává vstříc záhadám středověkého světa s husou. Naštěstí se Blančiny rodiče s přítomností výřečného ptáka smíří, a nezvyklá skupinka se vypraví do kostnické katedrály i budovy koncilu…

Blanka si postupně z útržků skládá příběh Jana Husa, nadaného a veselého studenta, který se vypracoval až na rektora univerzity. Radil králi, kázal lidem a své myšlenky sepisoval. Nad vším, co činil, přemýšlel. Nebyl nafoukaný a k lidem promlouval česky, aby mu lépe rozuměli.