Eva Tvrdá začala publikovat v roce 1996 novelou Dálka, příběhem z detektivního prostředí, který však není detektivkou. Do širšího povědomí se dostala v roce 2005 vydáním knihy z novodobé historie Hlučínska Dědictví, která se dočkala dalších dvou vydání. Spolu s podobně zaměřenými knihami Třešňovou alejí a Okna do pokoje tvoří Slezskou trilogii, v níž autorka popisuje osudy lidí na Hlučínsku od 30. let 20. století do současnosti. Její další knihou jsou Andělé, tabulky a sny – soubor povídek o době, ve které žijeme. Autorka od roku 2007 vydává své knihy v nakladatelství Littera Silesia.

Města v Českém Slezsku
Charakter současného Českého Slezska lze vystopovat prostřednictvím měst, která vyzařují genius loci jednotlivých částí tohoto málo známého regionu. Eva nyní čtenářům předkládá aktuální svědectví o stavu Českého Slezska po stu letech jeho existence. Slezsko je nejtajemnější zemí střední Evropy. Většina lidí už o Slezsku slyšela, málokdo ale ví, kde přesně Slezsko leží a jakou má historii. Kam byste se vydali, kdybyste Slezsko chtěli navštívit? Většina Čechů by zamířila kamsi na Moravu, Morava a Slezsko totiž v představách většiny Čechů splývají.

Přijela jste nám představit svou novou knihu Města v Českém Slezsku. Jak vás vůbec napadlo přistoupit k tomuto tématu a knihu napsat?
Ze začátku jsem pouze chtěla napsat sérii článků o městech ve Slezsku. Už během zimy mě začala ta města fascinovat a nebyla jsem schopna články dokončovat, protože pořád bylo něco, co jsem potřebovala ještě zjistit. Poté jsem to začala vkládat na svůj blog a potřebovala jsem tam i nějaké fotografie, takže jsem celé léto strávila ježděním po Slezsku, každé město jsem navštívila a udělala tam pár fotek. Když jsem později zjistila, kolik jsem nashromáždila materiálu, tak jsem si říkala, že by byla škoda z toho neudělat alespoň nějakou menší knihu.

Bylo vašim záměrem, aby kniha nebyla jen historická a popisná, ale aby měla i prozaické prvky?
Určitě, chtěla jsem, aby to bylo přístupné široké veřejnosti. Chtěla jsem každé město pojmout tak, aby z něj byla cítit jeho atmosféra.

Je možné srovnat tradiční život ve Slezsku s tím na Moravě nebo v Čechách? Byly tam nějaké specifické věci?
Slezské specifikum je v průmyslu. Většina měst byla ovlivněna průmyslem, ať už textilním nebo těžkým průmyslem.

Které z vámi navštívených měst si dodnes zachovalo nejsilnější vliv Slezska?
Já si myslím, že taková nejtradičnější města jsou tam, kde jsou nejsilnější komunity původních obyvatel. To je třeba Těšín, Třinec, Kravaře, Dolní Benešov nebo Hlučín, který už je ovšem na ústupu.

V posledním sčítání lidu se 21 tisíc obyvatel přihlásilo ke slezské národnosti. Jak vidíte vývoj slezské identity?
Já to považuji také za svou identitu. Mnoho lidí, kteří žijí delší dobu ve Slezsku, tak přijmou tuto identitu za svou. Tu budoucnost vidím moderním způsobem, vzniklo tady něco nového, ale stále je to Slezsko.

Jak je to ve Slezsku s tradicemi? Ustupují do pozadí?
Musíme se podívat na to, odkud ty tradice jsou. Ale neřekla bych, že ustupují, ale spíše se mění a vznikají nové.

Které z navštívených měst vás osobně nejvíce překvapilo, ať už pozitivně nebo negativně?
Jako číslo jedna bych uvedla Vidnavu, strašně se mi líbí Třinec, lidé jsou tam dynamičtí, jsou rádi, že tam mají průmysl a že žijí dobře. Okouzlil mě také Krnov, který je krásně opravený. Velmi špatně jsem se naopak cítila ve Vítkově a v Bílovci.

Vaše tvorba nepatří mezi ryze komerční projekty, přesto si našla řadu čtenářů. Co byste poradila do startu kariéry začínajícím autorům, kteří neprahnou po komerčních tématech?
Já bych jim rozhodně neradila jít mou cestou, i když u mě to byla cesta jediná, protože to téma je velmi specifické a nebylo možné získat nakladatele. Nejlepší je najít nějakého dobrého nakladatele.

Která část vaší práce je pro vás nejoblíbenější a nejvíce vás baví?
Já miluji sbírání materiálů a zážitků. Baví mě i samotné psaní. Naopak je hrozné to účetnictví a počítání.

Máte nějaké nesplněné autorské sny?
U mě jsou to spíše plány. Mám rozepsanou detektivku a pak ještě knihu z Hlučínska.