Okamžitě mě tato informace potěšila a jsem strašně ráda, že se mi kniha dostala hned po vydání do rukou. Pokud vám jméno Joe Hill nic neříká, tak Stephen King už určitě ano. Joe je právě synem samotného mistra hororu a rovnou říkám, že kvalitní čtení je zaručeno. Zatím jsem tedy četla jen Vánoční říši, ale i jedna kniha stačila k tomu, abych mohla s čistým svědomím říct, že se Joe potatil.

Divné počasí je povídkovou knihou, při tomhle zjištění moje nadšení malinko pohaslo. Nejsem povídková a píši to u každé recenze, ve které hodnotím knihu povídek. Bohužel to, že mě povídky až tak nebaví, se odráží v celkovém hodnocení knihy, ale nemůžu si zkrátka pomoci. To ovšem neznamená, že je kniha špatná, jen dávám přednost klasickým románům a ty povídky mě nedokážou až tak upoutat.

Ale už k jednotlivým povídkám a mému názoru na ně. Vše ale jen tak decentně, abych nespoilerovala. V knize najdete čtyři, z toho rovnou tři mají prvky nadpřirozena a jen jedna se zabývá realitou.

První povídkou je Momentka, která mi přišla ze všech čtyř nejslabší. V Momentce najdete chlapce, puberťáka při těle, který se seznámí s neznámým mužem vlastnící polaroid. To by nebylo nic tak divného, kdyby onen polaroid místo fotek nemazal vzpomínky.

Nabito je jediná povídka bez nadpřirozena, za to se spoustou vnitřních démonů a pošpiněnou morálkou. Tahle povídka byla výborná a pokud jste milovníky Kinga, tak tady budete jásat, protože ten konec..Bože, to byla paráda, přesně takový, u kterého Vám spadne brada a dlouho Vám zůstane v hlavě. Já vím, že není dobré Joe Hilla neustále s otcem srovnávat, ale tomu se nedá ubránit a věřím, že s tím bude mít problém většina fanoušků.

Nejvíce jsem se obávala příběhu V nebi, jelikož nemám ráda téma ufo, mimozemšťani jdou naprosto mimo mě. Překvapivě se ale jedná o velmi zajímavou povídku, hodně originální. Bavila mě a to i přesto, že je dost bizarní a vlastně celá taková divná, ale vážně moc čtivá.

Do Deště jsem vkládala velké naděje a nezklamal. Postapokalyptické světy zbožňuji a svět, ve kterém místo vody prší jehly? Přesně něco pro mě. Povídka opět originální a napínavá.

Pokud máte rádi uzavřené konce, tak moc nadšení zřejmě nebudete, protože pořádný konec nemá ani jedna. Na druhou stranu to u nich není ale na škodu a beru to spíše jako plus.

Dlouho jsem váhala, jak knihu vlastně hodnotit, zda třemi, nebo rovnou čtyřmi hvězdičkami. Divné počasí je povedené, čtivé a přelouskáte ho během dvou tří dnů. Nejsem zklamaná a Joe Hill se pro mě stává autorem, jehož sbírku chci mít rozhodně kompletní a každou jeho novou knihu budu nadšeně očekávat.

Přesto ale nakonec dávám tři hvězdičky, lepší tři a to z toho důvodu, že moje oblíbená povídková kniha Bazar zlých snů dostala čtyři a právě ta mi přijde lepší a nebylo by fér hodnotit stejně i Divné počasí.