Autor, pověstný svým černým, až makabrózním viděním světa, překvapil v této knize své čtenáře poprvé „šťastným“ koncem, ale též přesvědčivým zobrazením lidské naděje a nezlomné vůle k životu. Spisovatel se odvážně pustil do paralelního sledování dvou dějových linií, které se v postavě hlavního hrdiny prolínají pouze okrajově, a přestože ani na konci knihy nedojde k jejich protnutí, jak bývalo zvykem v autorových klasických románových dílech, nemůžeme nepocítit rostoucí intenzitu, s níž k nám obě témata stále naléhavěji promlouvají. Dítě v pravý čas je McEwanovým třetím románovým dílem (1987) a mnozí kritici je považují za jazykově i myšlenkově nejvytříbenější z celé jeho tvorby.