Kniha shrnuje několik rozsáhlejších literárně historických textů Lumíra Kuchaře, které se vztahují k literárnímu dění na přelomu století — zejména k časopisu Moderní revue a Jiřímu Karáskovi ze Lvovic. Stěžejní část pak tvoří Karáskova korespondence s Otokarem Březinou a Milošem Martenem, vzájemná korespondence Miloše Martena se Zdenkou Braunerovou, Otokarem Březinou a Vilémem Mrštíkem, a dále dopisy F. X. Šaldy Elišce Česnekové a dopisy Jakuba Demla F. X. Šaldovi. Kniha je doplněna reprodukcemi dobových fotografií a faximilemi rukopisů jednotlivých autorů. Edičně ji připravil Doc. PhDr. Marek Nekula. Lumír Kuchař se narodil 14. října 1920 v Moravském Písku. Po strážnickém gymnáziu chtěl přejít na brněnskou konzervatoř, místo studia ho však čekala okupace a totální nasazení. Po válce se zapsal na filozofickou fakultu, kterou absolvoval r. 1949 a doktorskou disertační práci na téma Intimní volné jeviště a dramatika Jiřího Karáska ze Lvovic obhájil r. 1968. Z ní vzešly první dvě studie tohoto výboru. Po vysoké škole působil jako redaktor v Lidové obrodě až do jejího zániku a poté přešel spolu s redakčními kolegy do vznikající Lidové demokracie, kde působil až do své smrti 28. května 1989 v různých funkcích. Redakční práce mu sice otevírala cestu k výjimečným literárním osobnostem, na druhou stranu ho odváděla od sběratelské a literárněhistorické práce, kterou bytostně žil. Ve svých studiích vycházel většinou z dokumentů, které celá léta shromažďoval. Stal se citlivým znalcem především literatury přelomu století. Vinou doby jsou jeho literárněhistorické práce roztroušeny jen po bibliofilských tiscích a méně přístupných sbornících.