Autor se nikterak netají snahou čtenáře provokovat – u těch, co se obávají o budoucnost Evropy, vyvolat pocit sounáležitosti, ostatní pak popudit.

Příběh se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti druhé poloviny 21. století, kdy Evropu, rozvrácenou a oslabenou mnohaletou, nicméně neúspěšnou snahou o klimatickou záchranu planety, okupuje čínská armáda pod záminkou humanitární mise. V úvodní povídce můžete sledovat komunitu hašteřivých seniorů, kteří před čínským Velkým bratrem uprchli do brdských lesů, aby v karavanové kolonii urvali ze života, co se ještě dá. Jenže všechno není takové, jak na první pohled vypadá, ne všichni senioři jsou lidé, ne všichni chtějí v klidu dožít co nejdále od „Číňáků“, neboť i zde probíhá jedna z úrovní čínské hry.

Navazující román se odehrává asi o deset let později. Ani v něm není vše takové, jak se na první pohled zdá. Pátrá poručík pražské kriminálky Filip Frýdl po sériovém vrahovi, nebo je sám vyšetřován? Není vlastně jen hracím kamenem ve vyšší úrovni čínské hry? Je plavba proti proudu Vltavy na jih Čech, kde lidé radši žijí v Zóně, na území zasaženém radioaktivním spadem po výbuchu temelínské jaderné elektrárny, a riskují následky nemoci z ozáření a život ve zmutované přírodě, než aby se podvolili čínskému pořádku, pouze útěkem před pronásledováním?

Na všechny otázky odpovídá autor až v samém závěru své dystopie, kde se ukáže, že ani cíl cesty není skutečným cílem, avšak bránou k překvapivé a mnohem delší cestě.