Ve svém prvním románě spojila Helen Fieldingová dvě zdánlivě neslučitelné věci – kult celebrit, jednu ze západních obsesí, a utrpení třetího světa – a s notnou dávkou břitkého humoru vytvořila poutavý příběh, stejně vtipný a přitom inteligentní, jako jsou knihy o Bridget Jonesové. Rosie, zaměstnankyně londýnského nakladatelství, odjíždí v roce 1985 do Afriky pracovat v uprchlickém táboře ve fiktivním státě Nambula, kam ji dovede nespokojenost s vlastním životem včetně problematického vztahu s populárním televizním komentátorem. Čtyři roky práce v čele tábora zásadně změní její postoj k pořadí životních hodnot. V okamžiku, kdy se zdrží zásilka humanitární pomoci a tábor čeká nový příliv uprchlíků, odcházejících ze svých domovů před hrozbou smrti hladem, odlétá Rosie zpět do Londýna, aby ve světě šoubyznysu přesvědčila celebrity o nutnosti angažovat se v pomoci třetímu světu. Autorka přesvědčivě popisuje jak prostředí filmových a televizních hvězd, tak atmosféru v uprchlickém táboře, kde pracovníci statečně bojují za záchranu lidských životů. Závěr knihy, kdy se pozlátkový svět celebrit a jejich pseudoproblémů setkává s tvrdou realitou světa, ve kterém umírají děti hlady, je skvěle vygradován a přitom nepostrádá humor a velkou dávku porozumění a soucitu.