Obě knihy vypadají na první pohled úplně jinak. Mají něco společného?
Asi takové ty životní zvraty. Všechno musí mít nějaký příběh a musí to mít dramatickou stavbu, aby to nebyla nuda. Společné mají asi to, že se v životech hlavních postav něco podstatného stane a směřuje to k tomu, aby se to vyřešilo.

Co nejvíce oceňujete na ilustracích pana Velčovského, které se objevují ve vašich knihách?
Mně se líbí, že to jsou věci velice barevné a jednoduché.

V knize Najdi si mne se hlavní hrdina vydává také do Francie a Číny. Proč zrovna do těchto zemí?
Protože jiné neznám. Tyto země jsem měl možnost poznat a dostaly se mi pod kůži.

V druhé knize Běh na dlouhou trať prožije hlavní hrdina hororovou noční můru. Je střelen do hlavy a v nemocnici není schopen komunikovat, přestože dobře rozumí. Co vás k tomuto tématu inspirovalo?
V profesi, kterou dělám, se zabýváme věcmi, které nejsou úplně probádány. Nevíme, proč mozek někdy funguje na více či méně procent. Některá tajemství se nám nepodařilo rozluštit. Jedna z těchto věcí je právě součástí tohoto příběhu.

Jak vlastně vznikají vaše náměty a jak se ten proces liší v různých žánrech?
Poezie vás prostě napadne a musíte to rychle napsat. Povídka musí trošičku uzrát, ale tušíte, jak se to asi bude vyvíjet. U detektivky nebo u románu je to zase trochu jiné. Musím mít první stranu, se kterou jsem spokojen a pak se to vyvíjí nějak samo dál.

Inspirují vás také vaší pacienti?
Tady vás asi nepotěším, protože lidské osudy jsou originální a kdybych popisoval jejich osud, tak by mě to nutilo popsat to co nejpřesněji a byl by to spíše lékařský spis a ne kniha. V knize mohu osudy postav mnohem více ovlivnit.

Spisovatel i lékař patří k vysněným profesím a ke snům, které děti mívají. Bylo tomu tak i u vás?
Vy jste mě rozveselila. Když jsem byl malý kluk, tak jsem vždycky říkal, že bych chtěl být důchodce, což se mi teď vlastně splnilo.

Co je pro vás na profesi spisovatele to nejlepší?
Asi to, že člověk může prožívat jiné životy. Já si nedovedu představit, že bych dělal jen jednu profesi a dokud mě bude něco napadat, tak budu psát dále.


O autorovi

MUDr. Jan Cimický, CSc. vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a od počátku své lékařské dráhy se specializoval na psychiatrii. Až do roku 1996 pracoval v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde byl v letech 1981–1996 primářem socioterapeutického a rehabilitačního oddělení. V roce 1996 si otevřel privátní Centrum duševní pohody Modrá laguna. Jeho próza čerpá převážně z lékařské praxe, mnohdy jde o příběhy s detektivní zápletkou. Vydal několik sbírek vlastní poezie.

Besedu moderovala: Sandra Procházková