Knihy píšete pod pseudonymem Alexander Stainforth. Můžete prozradit, jak jste k němu přišel? A také to, jak jste se stal spisovatelem?
Spisovatelem jsem se chtěl stát od dětství. Miloval jsem příběhy – v knihách i ve filmech.Když jsem v roce 2003 vydával první knihu, trh nebyl k tuzemským autorům moc vstřícný. Rukopis sice zaujal dva nakladatele, ale obávali se investice do českého a neznámého autora.Tak vznikl pseudonym Alexander Stainforth, který jsme s jedním nakladatelem vybrali– měl usnadnit cestu prvním románům. Rozhodl jsem se u něj už zůstat.
Kromě historických románů a romancí máte na svém kontě rovněž knihy žánru thriller, fantasy, zkusil jste i povídky. Který žánr je vám nejbližší a proč?
Na to je těžké odpovědět, všechny jmenované žánry mám rád a s každou knihou jsem strávil příjemné chvíle. Při psaní historických romancí a románů se dozvíte něco zajímavého z historie, protože i kvůli drobnosti můžete ověřováním strávit celý den. Při thrillerových a hororových scénách prožijete napětí, s fantasy můžete víc popustit uzdu fantazii. Nejdůležitější ale je, aby příběh bavil mě i čtenáře.
O čem je vaše nová kniha Falešná společnice a co vás inspirovalo napsat právě tento příběh?
Už dlouho jsem si přál napsat historickou romantickou komedii. A doufám, že se mi to s Falešnou společnicí podařilo. Hlavní hrdinka Julie Walkerová pochází ze zchudlého šlechtického rodu. Její rodiče by ji rádi viděli provdanou a zabezpečenou, ale Julie se chce stát spisovatelkou a zasvětit tomu celý život. Dokonce odmítla několik nápadníků. Juliina matka je ale vytrvalá a rozhodne se ji poslat k markýze Knightové, která pod záminkou hledání vhodné společnice vybírá nevěstu pro svého syna Brandona. Julie se pokusí mladému markýzi zprotivit, ale lež po lži se do všeho zamotává. Markýza je navíc zdatná intrikánka a Julie s Brandonem se brzy ocitnou tam, kde je chtěla mít. Přesto se něco pokazí…
S romantickou knihou čtenáři mají možnost na pár hodin zapomenout na vše, co se kolem nich děje. Píšete romantické knihy také z tohoto důvodu?
Vystihla jste to přesně. Právě tohle je hlavní smysl romancí – odvést čtenáře od problémů a přenést je do světa, který jim na ně dovolí zapomenout.
Máte pocit, že současná pandemie nějak ovlivnila u čtenářů výběr žánrů?
Myslím, že romance a thrillery byly v loňském roce, a jsou vlastně i letos, na vrcholu. Celkově se mi zdá, že je větší zájem o beletrii, čtenáři se zřejmě chtějí oprostit od reality. Věřím, že našli a najdou spoustu zajímavých knih a u čtení zůstanou i po konci pandemie.
Jaké knihy máte rád jako čtenář? Máte nějaké oblíbené autory?
Nejsem žánrově vyhraněný, přečtu si historický román, thriller, horor i sci-fi. Záleží, v jakém jsem rozpoložení a na co mám náladu. Mezi oblíbené autory můžu zařadit Dianu Gabaldon, Stephena Kinga a Chrise Cartera. Teď se těším na Smrtku od Neala Shustermana.
Chystáte se napsat tento rok ještě nějakou další knihu?
Právě dokončuji historickou romanci s pracovním názvem Zimní zámek. Na rozdíl od Falešné společnice jsem se tentokrát zaměřil na dramatičtější příběh o tajemství, křivdě, nespravedlnosti a vykoupení. Doufám, že vyjde ještě letos, nejpozději počátkem příštího roku.
Text: Kateřina Žídková, foto: Petra Křížová
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
