Druhý svazek je věnován von Mansteinovu působení, nyní již v hodnosti generála polního maršála, ve funkci velitele Skupiny armád Don a Skupiny armád Jih. Tyto skupiny armád se po celou dobu von Mansteinova působení nacházely na hlavním úseku sovětsko-německé frontové linie. Skupina armád Don se marně pokoušela o vyproštění obklíčených německých vojsk u Stalingradu, dokázala však stabilizovat frontovou linii, zabezpečit stažení většiny německých vojsk z kavkazské oblasti a následně vytvořit frontovou linii na řekách Severní Doněc a Mius. Skupina armád Jih úspěšně provedla rozsáhlou útočnou operaci v oblasti Charkova na jaře 1943 (její jednotky bojovaly u Sokolova s 1. československým polním praporem) a následně hrála hlavní roli v poslední rozsáhlé německé útočné operaci na východní frontě, k níž došlo v létě 1943 v kurském oblouku. Vzhledem k nedostatku sil a prostředků byla skupina armád následně nucena vyklidit nejprve levobřežní Ukrajinu (na podzim 1943) a následně také většinu pravobřežní Ukrajiny (v zimě 1943/1944), velitelství skupiny armád se však podařilo odvrátit několik nebezpečných situací, které hrozily obklíčením části německých vojsk. Von Mansteinova válečná filozofie záchrany vlastních sil na úkor vydání prostoru se však počátkem jara 1944 dostala do nesmiřitelného rozporu s Hitlerovými představami o vedení války, takže osvědčený německý maršál byl koncem března 1944 odvolán ze své velitelské funkce a penzionován.