Třináct příběhů, každý věnován jiné kauze, je vyprávěno zajímavou optikou vnitřního monologu. Čtenář má jedinečnou možnost být sám soudcem, pozorovat nejen rozhodování o životech jiných lidí, ale také pochybnosti, které mohou pronesení rozsudku provázet. To příběhům dodává notnou dávku dramatického napětí. „Každý rozsudek je křehký jako lidský život. Toho se nikdy nezbavím, ani nechci. Protože soudce je spravedlnost, ale taky svědomí.“ (Adam Klos) I soudce postupem praxe zjistí, že pravda a spravedlnost ne vždy stojí na straně zákona. Popisované spory nejsou krvavé vraždy ani světové případy, jsou to spory z každodenního života – co o nich soudí ten, který je soudí?

„Rozumného člověka u soudu nenajdeš, rozumný člověk se domluví.“ (otec Klos)