Kniha Hegelova fenomenologie světa obrací obvyklé čtení Fenomenologie ducha naruby. Nejde v první řadě o „výchovu vědomí“, ale o příběh světů – konkrétních, historicky proměnlivých obrazů skutečnosti, z nichž vědomí vychází, když myslí a jedná. Tyto světové modely – od přírodovědných schémat přes morální zákony až po moderní společnost – se u Hegela postupně hroutí v okamžicích poznávacích, morálních a praktických nezdarů. „Absolutní vědění“ neznamená poslední metafyzický únik, nýbrž formulaci takového světa, který nejlépe odpovídá realitě tím, že přijímá konečnost, pluralitu a vzájemné uznání jako své konstitutivní principy. Moderní svoboda je však dvojznačná: svět, na němž se podílíme, nás zároveň odcizuje – a právě tato distance umožňuje, aby lidské instituce nabyly závaznosti. Kniha ukazuje Hegela jako myslitele literárního i politického: Jeho rozumění trhu, práva, revoluce, fanatismu či šílenství otevírají prostor k zamyšlení nad tím, jaký svět si dnes vytváříme a jak v něm chceme žít.