Běloruský malíř Marc Chagall (1887–1985) je všeobecně považován za ztělesnění „malíře coby básníka". Světová proslulost, kterou si vydobyl, nemá obdoby u žádného jiného malíře všech dob. Chagallovy obrazy plné mytologií a mystiky zachycují barevné sny a příběhy, hluboce tkvící v jeho ruskožidovských kořenech. Vzpomínky a stesk, které vzbuzují, odkazují k jeho rodnému Vitebsku a k velkým událostem, jež formují životy obyčejných lidí: narození, láska, svatba a smrt. Vyprávějí o světě plném všedních zázraků – v ložnicích milenců, na vitebských ulicích, pod Eiffelovou věží v Paříži. Ve světě převráceném vzhůru nohama, v němž lidské a zvířecí postavy rozmarně a s důstojností popírající fyzikální zákony plachtí vzduchem, jako by se setkávalo nebe a peklo.