Osvětim měla nejen svého Anděla smrti, nebezpečného a nevyzpytatelného lékaře Josefa Mengeleho, ale také Anděla života, porodní asistentku Stanisławu Leszczynskou, která se mu dokázala postavit. Drobná a křehká žena, která i přes jeho rozkaz, aby děti okamžitě po narození usmrcovala, jednala podle svého svědomí a snažila se pro každého novorozence vykonat maximum na jeho záchranu. Do osvětimského koncentračního tábora se dostala v roce 1943. Nejenže neztratila víru a naději, ale dokázala svoje uvěznění vnímat jako misi. Vedla porody bez jakéhokoliv lékařského vybavení, léků a mnohokrát i bez dostatečného množství vody. Vězeňkyním byla v jejich těžkých chvílích oporou, proto ji mnohé oslovovaly „matičko“. Nelze popsat, čím byla válka, holocaust, Osvětim, Březinka, tábory smrti. Neexistují slova, která by vyjádřila strach, bolest a zoufalství těch, kteří tímto peklem prošli, ztratili své blízké, důstojnost a naději. Osvětim měla mnoho tváří, ale tou nejhorší a nejtragičtější byl osud dětí, které tam přicházely na svět. Nesmíme zapomenout na ty, kteří v táboře přišli na svět a kterým bylo dáno žít pouze chvíli, ani na bolest jejich matek, které pocítily nejhorší ztrátu. Zoufalství je poznamenalo na zbytek jejich života. Kniha Anděl života z Osvětimi je doplněna autentickými svědectvími žen, bývalých vězeňkyň. V Polsku vzbudila velký ohlas a na dvou knižních internetových portálech zvítězila v kategorii nejlepší historický román roku 2020.