Revue_04_19_web

61 KNIHCENTRUM.cz | mluvíme jako o dětech: “ Stáli jsme u zrodu pro- jektu. Máme za sebou první krůčky. Prodělali jsme porodní bolesti. Udělali jsme školáckou chybu .” Proč lidé pohled na práci a na rodinu striktně oddělují? Historikové tvrdí, že k oddělení došlo vlivem průmyslové revoluce, kdy se do práce zača- lo docházet mimo domov, a tak se tyto světy začaly oddělovat. V zásadě je to docela jedno. Otázkou spíš je, proč na tom trváme i v době, kdy se bavíme o průmyslu 4.0 a naprosto se změnil kontext společenský, kulturní i hospo- dářský. Dost možná je to tím, že ve skutečnosti více naplňujeme nějaké předepsané role, než “jen” žijeme. Přečteme si, jaká má být správ- ná máma, je toho plný internet. Dozvíme se například, že správná máma se usmívá, i když je smutná a neodpočívá nebo když je unavená. A tak se to snažíme naplnit. V práci dostane- me popis pracovního místa, kde je řečeno, co máme dělat. K tomu připojíme nějaký ten ná- vod, jak to dělat jedině správně. A zase se to snažíme naplnit. Chodíme domů a do práce a plníme role. Ale tak trošku se z toho celého vytrácíme my sami. Vytrácí se to, že jsme jedi- neční, že i my máme nějaké potřeby, že žijeme jen jeden život. Nezřídka se doženeme k vyho- ření, protože ignorujeme sebe a dělíme nedě- litelné. I proto se v knize snažím, aby čtenáři uchopili život jako jeden celek v jedinečném kontextu. Co všechno vaše kniha obsahuje a jak je kon‑ cipovaná? Kniha je rozdělena na dva oddíly. Nejprve jsem začala zpracovávat pouze druhý, v tuto chvíli nazvaný “My”. Ten je rozdělený do 7 částí. Zde jsem si vypůjčila podobnost projektu a vývoje dítěte. Začíná těhotenstvím, tedy plánováním, co jak bude, a pomalým nabíráním konkrétních rysů. Postupně se dostáváme přes porod - vel- ký okamžik, kdy nám všichni gratulují, lajkují fotky na sociálních sítích a jsou s námi - k roli rodiče novorozence či nově vzniklého projektu. Najednou jsme v tom tak trošku sami. Lajky ubyly. Projekt či dítě je na nás životně závislý a navíc ne všechno běží podle našich ideálních představ. Následuje batolecí fáze, kdy se neu- věřitelně rychle učíme. Ukážeme si, jak krásně dokážeme pracovat s chybou a jak na to po- stupně zapomeneme, až se začneme bičovat za každé selhání. Postupně nám dítě-projekt zraje, osamostatňuje se. My si musíme jako rodič-leader stále nově definovat svou roli, své místo síly. To, co bylo vyloženě žádoucí u bato- látka, je u školáka trošku “pruda“ a v přístupu k puberťákovi je už vyloženě škodlivé. Stejně tak role lídra se s vývojem projektu proměňuje, nebo by se alespoň proměňovat měla. Tento oddíl končí vylétnutím z hnízda, respektivě ná- stupnictvím ve firmě. S důvěrou nechat druhé dělat to nejlepší, co dokážou, nezasahovat. Při psaní tohoto oddílu jsem si ale uvědomi- la, že musím předřadit ještě jeden, totiž oddíl “Já”. Jen těžko můžeme vstupovat do vztahů s druhými, pokud nemáme jasno, kým jsme my sami. Tady se tedy podíváme na nás samotné, na naše kořeny, hodnoty a přesvědčení, a také na to, jaké role zastáváme a mnoho dalšího. Co všechno vaše kniha čtenáři přinese, v čem mu může pomoci? Kniha je postavena na příbězích a špetce teo- rie. Protože jsem ale kouč a věřím, že neexis- tují jediná správná řešení, je každá kapitola doplněná cvičením, souborem otázek podpo- rujících nalezení vlastní cesty. No a nemohu zapomenout na ilustrace a myšlenkové mapy skvělé Martiny Baierové, která pomohla z textu vypíchnout esenci. Misi budu považovat za splněnou, pokud se