Před časem jsem recenzoval knihu s lapidárním názvem Tygr, vydanou nakladatelstvím Triton, z něhož mi nyní přišla další publikace dosti podobného zaměření – ruský spisovatel Vladimír Klavdijevič Arseňjev nás v ní zve na toulky Ussurijským krajem. Ačkoliv mezi napsáním obou knih „zeje“ časová mezera více jak sta roků, jedno mají společné – jejich příběh se odehrává na tomtéž „Bohem zapomenutém“ kousku země... 

Přímořský kraj... Když se podíváme na mapu Ruska, okamžitě nás to „uhodí do očí“ – východněji leží už jen Sachalin a Kurily! Nejsem sice odborníkem na geografii, i tak si však dovolím tvrdit, že na naší planetě je jen málo podobných míst. Jedinečná flóra a fauna, divukrásné přírodní scenérie, tajemný, takřka mystický „genius loci“ – toto a mnoho dalšího dělá z Přímořského kraje opravdový „div světa“.

Vladimír K. Arseňjev (1872 – 1930), jehož jméno je dnes nerozlučně spojeno s expedicemi do dálněvýchodních oblastí Ruska, byl původně důstojníkem carské armády, ovšem slibně se rozvíjející kariéra (zvláště po válce s Japonskem, kdy za svou statečnost obdržel několik vyznamenání) jej nelákala. Již během studií na vojenském učilišti v Petrohradě se totiž začal zajímat o odlehlá a dosud jen málo prozkoumaná území na východní výspě obrovské ruské říše. A můžeme říct, že když se rozhodl vyměnit uniformu a zajištěnou existenci za cestovatelský úbor a těžký život dobrodruha, dobře udělal. Obrovské pensum mimořádně významné práce hned v několika vědeckých oborech z něj učinilo celosvětově uznávaného odborníka na etnografii a geografii Přímořského kraje. Nás však bude nyní zajímat především jeho literární dědictví, neboť Vladimír K. Arseňjev byl rovněž velmi plodným spisovatelem, který to, co na svých výpravách prožil, popsal v celé řadě nejen odborných, ale též beletristických knih. Jednou z nich je i román Ussurijským krajem. 
     

Už od první stránky je zřejmé, že autor je vynikajícím vypravěčem, u nějž se v podivuhodné symbióze spojují takřka transcendentní fascinace nedotčenou přírodou s obdivuhodným pozorovacím talentem. Dojem z četby je vskutku velkolepý – prosté, každodenní příhody a události se Arseňjevovu duchovnímu zraku odhalují v nadčasových souvislostech, takříkajíc „sub specie aeternitatis“. Žánrově je tak možné knihu Ussurijským krajem zařadit jednak mezi přírodovědně-cestopisnou, zároveň (a především!) však i psychologickou literaturu. Při četbě jsem měl častokrát dojem, že knihu napsal Jack London, Ernest Thompson Seton či nějaký jiný velikán „zálesácké“ prózy!

Jestliže je Přímořský kraj ještě dnes divočinou par excellence (ve volné přírodě tu např. žije tygr ussurijský), jaká dobrodružství tady v dávných letech 1902–1906 musel při svých výpravách zažívat Vladimír K. Arseňjev! Je jasné, že člověk jakožto jedinec by v tomto prostředí nemohl obstát. Kniha Ussurijským krajem je tak mimo jiné i apoteózou přátelství, pevných morálních zásad a lidské sounáležitosti s přírodou.