Četba Skutečných zločinů po česku mě přivedla k otázce trestu smrti. Zavedla bych ho u nás znovu, nebo ne? Ve dvacátém století přicházel trest smrti i „jen“ za opakované větší loupeže. Takže se společnost takhle „profiltrovala“. Kdežto teď si v přeplněných věznicích hřejeme chladnokrevné vrahy a násilníky, přičemž tresty jsou trapné. Navíc vězni se tam mnohdy přiučí i jinému řemeslu, které si zahrává se zákonem.

Shodou okolností za sebou mám četbu Skutečných zločinů na Ostravsku, což byla krvavá jízda. Bylo jasné, že sáhnu i po Skutečných zločinech po česku. Případy zahrnuté v této publikaci jsou ale až na výjimky slabším odvarem. Autoři si vybrali případy z tohoto a minulého století, včetně jeho počátku. Rozdíly ve vyšetřovacích postupech jsou markantní a je zajímavé vidět to srovnání – i když mívali kdysi kriminalisté mnohem méně indicií a vyšetřovacích možností, pátrání po pachatelích bylo poctivě vydřené a došli k výsledku.

Tahle publikace je pro mě místy zdlouhavá a příliš popisná, ale někdo jiný si v tom možná bude libovat. Také mě mrzí, že fotografie k případům jsou doloženy až na konci knihy. Daleko lepší by bylo zvolit jiný koncept a umístit je k samotným případům a zpestřit tím pádem textovou část. Navíc jsem si obrázků všimla téměř až ke konci.

Miloš Vaněček je policejním historikem, publicistou a protidrogovým specialistou. Radek Galaš je rovněž historikem, publicistou a vedoucím správy sbírek Muzea Policie ČR. I to prozrazuje, proč popisované zločiny zabíhají tolik do detailů a že jsou dokládány výňatky z policejních dokumentů. Je to ale také znakem toho, že jde o precizně zpracovanou knihu, v níž nenajdeme přehmaty spisovatelů, již za sebou nemají dráhu policistů.

Autorka: Radka


Četli jste tuto knihu? Zanechte nám u ní krátkou recenzi a získejte body ve věrnostním programu.