Za ostnatými dráty

James a Eleanor, dva studenti z Oxfordu, vyrážejí na prázdninový „road trip“ po Evropě. James je romantik toužící po dlouhodobém vztahu, zatímco Eleanor, afektovaná bohémka z vysoce postavené rodiny, se nechce na nikoho vázat. Panuje mezi nimi tedy kamarádství, ale i občasné erotické jiskření. Mají zamířeno na slunný jih, ale okolnosti zapříčiní, že rebelská Eleanor zatouží překročit mýty opředené hranice železné opony směrem na východ. Jamesovi se nechce, ale co by pro Ellie neudělal, navíc o dalších krocích jasně rozhodne hod mincí.

Mezitím v srdci Československa zavítá první tajemník britské ambasády Sam, čerstvě opuštěný svou přítelkyní, na politické setkání, aby zjistil náladu mezi lidmi. Seznamuje se se studentkou Lenkou, která ho přitahuje svou nenuceností a živočišností. Ovšem mít pletky s místní ženou představuje pro diplomata jisté riziko, zvláště v zemi prošpikované agenty StB.

Přesně v polovině knihy se oba příběhy protnou, když Samovo diplomatické vozidlo nabere dva stopaře a přiveze je do Prahy. Tam zatím probíhá kulturně čilé období, ve kterém figuruje hudba, zahraniční umělci a svoboda slova.

Veselí balancující na ostří nože

Dění sledujeme z turisticky naivního hlediska studentů a zároveň z rozumového hlediska vědoucího diplomata, který je považován za suchara. Sam v sobě svádí vnitřní zápas, kdy se snaží vyvážit osobní štěstí s úředními předpisy ambasády. Navíc mu jasně dochází, co může uvolněnou atmosféru rychle utnout.

Politika prostupuje životy všech – v podobě vykonstruovaného procesu s Lenčiným otcem před lety a výhodného vztahu se stranickým funkcionářem Rovnákem, ve formě komplikací s výměnou peněz i ubytováním pro zahraniční návštěvníky a také v podobě stísněnosti přísně střežených hudebníků Jegorkina a Pankovové. Politický podtext mají debaty v kavárnách, koncerty i obyčejný nákup.

Autor prokazuje výbornou znalost českých dějin (nejen novodobých) a srozumitelně je předává čtenářům z cizích zemí, takže mohou být stejně v obraze, jako ti čeští. Samotný příběh Mawer prokládá také životopisnými pasážemi o Miladě Horákové, Rudolfu Slánském, Alexandru Dubčekovi a dalších postavách poválečného období. Mluví o nich zcela objektivně a nechává čtenáře vytvořit si vlastní názor.

Velké téma ale autor dokáže odlehčit také prvky osobitého humoru, třeba při popisu typicky socialistického pohoštění: „Přinesli polévku, obvyklý řídký vývar, v němž se vznášel podezřelý játrový knedlíček připomínající výkal plující na hladině toalety.“

Všechno se jednou stane minulostí

V závěru se opět připomíná rozdvojenost pohledů: turisté Ellie a James jsou v bezpečí a vzpomínky z Československa berou jako prožité dobrodružství, zatímco Sam řeší mezinárodní konflikt včetně vlastních problémů. Invaze vojsk Varšavské smlouvy zpřetrhala mezilidské vztahy a rozdrtila všechny předchozí naděje. Stačil jeden příjezd zmatených vojáků, aby po sobě zanechal nenapravitelnou spoušť.

Pražskému jaru prostě nelze nic vytknout, dokonce i možné historické nepřesnosti jsou zakamuflovány tak, že je běžný čtenář neobjeví. Záměrem nebylo vytvořit dokument, ale román odrážející obraz doby, kterou někdo z nás už zapomněl a někdo ani nezažil.

Vydání románu Pražské jaro mírně zastínilo filmové zpracování Mawerova předchozího bestselleru Skleněný pokoj, takže veřejnost věnovala nové knize menší pozornost, než by si zasluhovala. Doufejme, že docílí stejné popularity, jako příběh vily Tugendhat.

Autor: Iva Kulihová