Jsou místa, kam je lepší nevstupovat. Jsou skryta před všemi a nikdo tam nesmí. Kdyby tam totiž někdo vstoupil a něco probudil, kdo ví, co by se všechno mohlo stát. Něco skrytého by mohlo vyplout na povrch a někdo, komu bylo ublíženo by se mohl špatně rozhodnout. Mohl by chtít začít napravovat, co soud zanedbal. Mohl by chtít začít trestat a vnímat to jako spravedlnost. Ale když někdo páchá hrůzné činy, stává se monstrem a je jedno, jestli je to ve jménu spravedlnosti nebo ne. A právě to se děje v thrilleru Bernarda Miniera s názvem Lov.

Hranice mezi dobrem a zlem je tenká jako vlas, a pokud ji člověk překročí, často už nenajde cestu zpět. V lesích francouzského Ariege se stal lovnou zvěří člověk. Někdo jiný se stal lovcem a kvůli laxnosti soudů překročil hranici.  Někdy je spravedlnost úplně slepá a bezpráví někoho přinutí, aby se o nápravu postaral sám. Jenomže „když se Zlo považuje za Dobro, je to o to nebezpečnější“. Začíná sedmý případ Martina Servaze.

Tentokrát je Martin Servaz přivolán k autonehodě. Zvláštní, že? I když jde o tragédii, je taková autonehoda vlastně banalita. Proč je tedy policejní vyšetřovatel na místě nehody? Možná to znáte. Je temná noc, opuštěná cesta, osvětlená jen světly vašeho auta. A najednou stojí na cestě jelen. Světlo se mu zabodne do očí a on zůstane stát na místě. Dupnete na brzdy a snažíte se zabránit nehodě. Tady se stalo něco podobného, ale je to natolik bizarní, že jde člověku mráz po zádech.

Auto srazilo nahého muže s jelení hlavou. Muže, který se zjevně snažil uniknout něčemu strašlivému a který má na hrudi vypálené slovo "spravedlnost". Na první pohled je jasné, že policii čeká pekelně těžké vyšetřování. Bohužel, není to ojedinělý případ a podobných zvěrstev začíná přibývat. Jestli chce Martin Servaz tohle řádění zastavit, bude se sám muset vypravit na lov a – ulovit lovce.

-ice-