Revue_02_21_2_web

16 | KNIHCENTRUM.cz Zase ji dohnal. Srovnal s ní krok a dychtivě ji pozoroval, aby vytušil, kdy může pokračovat v pokládání otázek. „Přeji si, abyste se mnou dnes poobědvala.“ „To bohužel nebude možné,“ odmítla ho prostě. „Přikázal jsem vám to!“ „Ne, řekl jste: přeji si , čímž jste z příkazu učinil přání, které vám nemohu splnit. Budu k vám zcela upřímná, mylorde.“ Zastavila se a znovu se s ním střetla očima. Bylo těžké nenechat se těma jeho uhrančivýma pohltit, ale obrnila se tou nejvyšší zdí, jakou si v myšlenkách dokázala postavit. „Rozumím obavám o vaši matku. A chápu i to, že se mi chcete omluvit za své jednání. Není to potřeba. Své role jsme si vyjasnili. Vy jste pán tohoto sídla, tedy celého panství, já pouhá společnice vaší matky. Všechno je v naprostém pořádku, a pokud po mně žádáte odpuštění, budiž vám odpuštěno.“ Jen na ni upřeně zíral a nebyl schopen hned zareagovat. Opět ho vyvedla z rovnováhy. Jaký k ní má zaujmout postoj, když ho pokaždé něčím zaskočí? Nejdřív působila jak démon z podsvětí, nyní je až přehnaně sebejistá a nebere jeho přítomnost vážně. „Julie…“ začal opět. „Slečno Walkerová,“ opravila ho podruhé. „Nechme už toho. V jednu hodinu vás očekávám v jídelně.“ Na patě se obrátil a rychle odkráčel k sídlu, nedal jí prostor k námitkám. Bude čekat zbytečně, pomyslela si Julie a s úsměvem se vydala do dalšího zákoutí parku. *** „Poslyšte, slečno Walkerová… Nezamlouvá se mi, jakou… literaturu matce předčítáte. Nepřipadá mi vhodná pro dámu jejího věku a postavení.“ Julie ho proťala nenávistným pohledem. Literaturu … Sám je schopný psát zřejmě jen urážlivé dopisy, a ji bude soudit! „Vaše matka si to výslovně přála…“ „Moje matka si přeje spoustu věcí. Důležité je teď její zdraví a já vám zakazuji , abyste pokračovala v předčítání svých výtvorů ženě, která potřebuje klidnou mysl, a tudíž i jiné příběhy.“ „Zakazujete mi… Nejdříve mi přikazujete, pak zase zakazujete… Nestačilo by vám jen jedno, můj pane ?!“ „Proč se hned rozčilujete, slečno Walkerová? Chápu, že pro někoho z mého… personálu může být obtížné přijímat mé názory a rozhodnutí, ale ujišťuji vás, že existuje velice jednoduché řešení, jak se tím přestat trápit. Zkrátka je přijměte a neuvažujte nad nimi.“ „Žádáte po mně, abych nepřemýšlela a pouze plnila příkazy?!“ Julie málem vyletěla z kůže, když to vyslovil. „Nežádám to po vás, nařizuji vám to.“ „Vy mi to nařizujete …“ „Ano. Výklad slova bychom mohli pojmout tak, že určuji směr vašich následujících povinností.“ Julie se vztekle vztyčila a zalapala po dechu. Ne, tohle dál nemusí snášet! Hned odjede! Nechá Justinu všechno sbalit, nebo jim zabalí sama, a odjedou ještě tuhle noc. Půjde třeba i pěšky, jen aby už se nemusela s markýzem Knightem v životě střetnout! „Vy…“ nadechla se a snažila se zformulovat vztek do několika úderných vět. „Já…? Chcete mi něco říct, slečno Walkerová?“ Brandon odložil příbor a upřeně se jí zadíval do očí. Viděl plameny – viděl obrovskou hranici, která vzplála během pouhého okamžiku. Žádná žena před ním dosud neprojevila tolik vášně. A i když se mu matčina společnice vzpouzela, i když ji rozčiloval každý jeho příkaz, musel si přiznat, že se mu začíná zamlouvat. „Ráda bych dodala, že bylo potěšením se s vámi setkat, ale lhala bych.“ „A vy nikdy nelžete, že, slečno Walkerová? Jste ctnostná, pravdomluvná a protiví se vám všichni, kdo nejsou jako vy.“ „Jak se mě opovažujte posuzovat?! Sotva mě znáte!“ vykřikla. „Zato vy jste mě odsoudila už dávno a měla jste na to plné právo, že?!“ „To bylo…“ Julie ztichla. Chtě nechtě musela připustit, že markýz má pravdu. ukázka