Revue_04_19_web

68 | KNIHCENTRUM.cz tomu, co v ní lidé popisují? Odpovím asi jinak, než čekáte. Každý člo- věk má své vlastní prožívání. Za sebe bych spíš řekla, že tma byla v knize použita proto, abychom udělali prostor světlu. Kdo čte kni- hu správným způsobem, brzy zjistí, že spolu s knihou může přemýšlet o životě. Kniha je v tu chvíli dobrým společníkem, který hovoří a ne- chává vaši mysl volně plynout. Dunkelterapie, jak ji chápu já, je nástrojem sloužícím k hlu- bokému ponoru, kdy tma je dobrý přítel, aby- chom nalezli světlo v sobě. A pak už záleží jen na tom, jak tuto zkušenost tvůrčím způsobem uchopíme a do svého života integrujeme. Z názvu vaší první společné knihy Ze mě je možné tušit, že je o jeho názorech na svět a život. Chystáte s ním další? Jaroslav nyní připravuje knihu s názvem První dotek . Máme hotový její základ. Kniha je věno- vána tématu pěstování osobní síly, kdy důleži- tým impulzem je „první dotek“. Inspirace vze- šla z maorské tradice, kde se dítěte jako první dotkne jeho otec, ne porodní asistentka jako „reprezentantka neosobního systému“. V knize Jaroslav hovoří nejen o výchově dětí, ale také o principech získání osobní moci. Práce na knize mě velmi těší, mám ráda příběhy o osobní síle. Jste šéfredaktorkou měsíčníku Regenerace, publikujete, přednášíte, píšete knihy, máte dvě děti, rodinu. O tom, co prožíváte se svým sy‑ nem, jste napsala velmi silnou publikaci Kryš- tof Ádéhádě . Jak to všechno zvládáte? Učím se lépe si zorganizovat čas a zužitkovat každou sekundu, která uplyne. Babička říkáva- la o odkládání povinností „odkladky odpadky“. Snažím se nenechávat odkladky na druhý den. Mám ráda svou práci a s narůstajícím věkem jsem za ni vděčná. Jsem přesvědčena, že když člověk vědomě nedělá zbytečnosti, jeho ener- gie vzrůstá. Ve zbytkovém čase se snažím ještě vzdělávat, abych si rozšiřovala obzory. Situace se synem a psaní knihy s Jardou mě přiměly k tomu, že jsem se začala vzdělávat v oblasti pedagogiky. V knize se pedagogiky hodně dotýkáme, a tak je pro mě lepší, když při psaní knihy získávám i praxi. Jak moc se pedagogické činnosti věnujete? Na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity dokončuji učitelství druhého a třetího stupně, zároveň jsem se přihlásila na kurz Kritické myš- lení a globální souvislosti , abych si osvojila mo- derní přístupy vyučování. Mám za sebou roční praxi asistentky pedagoga u dětí se specifický- mi poruchami učení a rok jsem také učila na základní škole dějepis a vlastivědu. Setkání s Jaroslavem a studium pedagogiky mi otevře- lo svět, který jsem neznala. V tomto světě je nesmírně důležitá kondice pedagoga i herce. Mám za sebou hodně přednášek, ale nikdy jsem nedoceňovala, jakou mají fyzická kondice a mentální pohoda ve výchově dětí důležitou roli. A tím se opět dostávám k tématu nové knihy První dotyk , kterou s Jaroslavem píšeme. Jaroslav se v ní zaměřuje na „osobní sílu“ nebo „osobní moc“, což je téma pro každého přímo životně důležité. O vašich pobytech mezi sibiřskými šamany jste napsala knihy Modřínová duše, Až odejdu za horu, Dva světy... Nejznámější je asi váš Dě- deček Oge , který dokonce Divadlo Kampa zdra‑ matizovalo. Nepřišel čas na nějakou „sibiřskou babičku“? Něco takového nosím roky v sobě, je to příběh staré šamanky. Kniha se bude jmenovat Děravá skála , ale musím se k ní ještě prokousat horou povinností. Doufám, že se mi to v příštím roce podaří. Víc o příběhu neřeknu, odešla by mi síla.