Revue_04_19_web

67 KNIHCENTRUM.cz | hned věděl, kam sáhnout. Nyní spolupracuji s jeho přítelem, bylinářem Vláďou Vytáskem. Dokončujeme práci na jeho knize Bylinkový svět Vládi Vytáska . Ovlivnilo vás vyrůstání na vesnici k tomu, že jste se během studií etnologie rozhodla vydat se na Sibiř? Měla jste přece i jiné možnosti; nelákali vás třeba severoameričtí indiáni nebo šamani v Jižní Americe? Pro mě byla jednoznačná Sibiř. Shodou okol- ností jsem se také rok před sametovou revo- lucí, bylo mi sedmnáct let, věnovala sbírání dat týkajících se královéměsteckých legionářů, kte- ří velkou část své cesty po Rusku strávili právě na Sibiři. Bylo to v době, kdy jsem začala dělat kroniku naší vesnice a seznámila se s pozůsta- lými jednoho z nich. Určitě mě také ovlivnily si- biřské pohádky, které jsem četla v dětství. Na- prosto se lišily od pohádek, které jsem znala. A pak jsem objevila ještě knihy po svém prastrýci plné fotografií sibiřské krajiny, což mě nadchlo. Jakou dobu jste v Rusku strávila? Bylo to devět cest. Prvních pět bylo čtyř-až pětiměsíčních, následující čtyři byly již kratší. Většinou jsem směřovala do oblasti centrální Sibiře kolem řek Podkamenné a Nižní Tungu- zky, kde roku 1908 spadl tunguzský meteorit. Poslední dvě výpravy byly za šamany na jih Sibiře do Republiky Tuva. Další roky jsme s přá- teli zvali jihosibiřské šamany k nám. Knihy s Květou Fialovou Štěstí tady a teď a Zákony štěstí byly první, které jste nepsala o svých osobních zážitcích. Spolupracovat s tak zajímavou osobností bylo určitě inspirující. Květu Fialovou jsem potkala v době, kdy byla ještě v dobré kondici a uvědomovala si, že pro- žívá hezký život. Vnímala jsem ji jako osobnost s velkým životním nadhledem. Její tatínek byl také ruský legionář, což mě pochopitelně zau- jalo, takže velká část první knihy obsahuje vy- právění o jejích rodičích. Její maminka malovala nádherné obrazy. Květa je pro mě inspirací i teď, když tu mezi námi není. Ukázala mi, jak zrát, ne- mít obavy ze stárnutí a zůstat věrná sobě. A jak vznikla vaše spolupráce s Jaroslavem Duškem? Jaroslav Dušek se jednoho dne objevil s fil- movým štábem u mě doma. Připravoval tehdy komponovaný pořad věnovaný šamanismu. Bydlela jsem v malé garsonce na Smíchově, filmaři se do ní sotva vešli. Později jsem ho po- žádala, aby mi pokřtil mou knihu Dědeček Oge – Učení sibiřského šamana . V té době mi také zavolal, že kdyby byla příležitost, rád by ji nače- tl. A to se stalo až o deset let později, Jaroslav načetl příběh o Ogem jako audioknihu. Hudbu vytvořil Ondra Smeykal. Lidé ho znají z filmů nebo divadelních vystou‑ pení. Má v osobním kontaktu třeba nějaké hvězdné manýry, což by člověk možná očeká‑ val? Setkávali jsme se s Jaroslavem při příležitos- ti psaní jeho knih. Pokud bych měla hovořit o spolupráci s ním, je to něco, na co se vždycky velmi těším a užívám si to. Nechávám se vést přítomností, nevím, jak bych to jinak nazvala. U Jaroslava stačí téma naťuknout a je to, jako kdybychom otevřeli vrátka řece. Ten proud inspirací je strhující. Jediné, co mohu o Jaro- slavovi říci, je, že je vždy naprosto autentický, profesionální a lidský. Vaše společná kniha Tvarytmy byla inspirována hlavně jeho pobyty ve tmě. U nás je poprvé při‑ blížil Holger Kalweit ve svojí publikaci Dunkel‑ terapie. Byly zážitky Jaroslava Duška podobné