Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Čeština Jazyk
Panteon Značka
9788087697009 EAN
0129992Kód:
9788087697009EAN:
978-80-87697-00-9ISBN:

Panteon

Výrobce:
IHNED odesíláme
349  / ksBěžně s DPH:
249  / ksCena s DPH:
Ušetříte: 100  / ks (28,7%)
ks Hlídat zboží Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel na pokles ceny
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

  • Anotace
  • Předmluva
  • Úryvek
  • Informace

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je duchaplná a zábavná kniha. Jejím autorem je Jonas Jonasson, který se tímto bestsellerem proslavil již po celém světě. V současné době se podle jeho knihy natáčí film, který bude nejdražší v celé dosavadní historii švédské filmové tvorby.
Sté narozeniny jsou velkou událostí, která si zasluhuje řádnou oslavu. Proto se sjedou různí hodnostáři do jednoho normálního domova důchodců, kde pokojně žije jubilant, pan Karlsson. Vše je nachystané, gratulanti se začínají řadit do fronty, když tu náhle vyjde najevo, že jejich oslavenec je fuč.
Přesně v den svých stých narozenin pan Karlsson udělá nečekanou věc. Vyleze oknem ze svého pokoje a zmizí přesně tak, jak je to v názvu knihy. Rozběhne se pátrací akce, všichni hledají stoletého staříka, který zmizel ještě před oslavou. A pan Karlsson mezitím prožívá dobrodružství svého života.
Jako dar z nebe mu spadne do klína kufr plný peněz, který ovšem už předtím někdo ukradl. Tím pádem je na útěku a jeho pronásledovateli jsou jak zloději, kteří peníze ukradli, tak policie. Stoletý stařík ale nereaguje tak, jak by čtenář čekal a místo aby se lumpů bál a utíkal, postupně si z nich udělá přátele.
Konec příběhu nebudeme popisovat, prozradíme jen, že vše dopadne úplně jinak, než by čtenář očekával.
Kupte si knihu Stařík, který vylezl z okna a zmizel a získejte tak jednu z nejvíc diskutovaných knih současnosti.


audioteka.cz - ukázka z audioknihy a mp3 ke stažení do počítače či mobilního telefonu

Nikdo nedokázal okouzlit svoje publikum tak jako dědeček, když seděl na prášilovské lavici, lehce nakloněný nad hůl a ústa plná žvýkacího tabáku. „Ale dědo… je to pravda?“ divila jsme se my vnoučata. „Ty, co říkaj jenom to, co je pravda, nemá cenu poslouchat,“ odpověděl dědeček. Tuto knihu věnuji jemu.

Jonas Jonasson

KAPITOLA 2.
Pondělí 2. května 2005

Alan Karlsson váhavě postával v maceškovém záhonu, který se táhl podél boční zdi domova důchodců. Měl na sobě hnědé sako, hnědé kalhoty a na nohou hnědé trepky na doma. Nebyl žádný manekýn, ale to člověk v tomhle věku je málokdy. Byl na útěku z vlastní narozeninové oslavy, a to člověk v tomhle věku je taky málokdy, v neposlední řadě proto, že se málokdy tohohle věku dožije.

Alan uvažoval, jestli se má namáhat vlézt oknem zpátky pro klobouk a boty, ale když se přesvědčil, že náprsní taška je každopádně na svém místě ve vnitřní kapse saka, vykašlal se na to. Navíc sestra Alice už několikrát prokázala, že má šestý smysl (ať si kořalku schoval sebelíp, vždycky ji našla). Možná teď vevnitř chodí sem a tam a tuší, že se děje něco nekalého.

Radši se honem vypařím, pomyslel si Alan a s praskáním v kolenou vykročil ze záhonu. Ve šrajtofli měl, pokud si dobře vzpomínal, několik našetřených stovek, a to bylo dobře, poněvadž se chtěl držet dál od lidí a to ho bude něco stát.

Pak otočil hlavu a podíval se na domov důchodců, o kterém si ještě nedávno myslel, že bude jeho posledním pozemským příbytkem. A řekl si, že umřít snad může někdy jindy a někde jinde.

Stoletý stařík se vydal na cestu ve svých čuracích trepkách (tak se jim říká proto, že mužští v přezrálém věku při čurání zřídkakdy dočurají dál než na boty). Nejdřív prošel parkem a potom se vydal dál podél volného prostranství, kde se tu a tam, přestože jinak šlo o velmi poklidné městečko, konal trh. Po několika stech metrech zašel za hrdě se tyčící středověký kostel a posadil se na lavičku vedle několika náhrobních kamenů, aby dal odpočinout kolenům. Místní lidi byli zbožní jen natolik, že se Alan mohl spolehnout, že ho tady nechají na pokoji. Zjistil, že ironií osudu je stejný ročník jako jistý Henning Algotsson, který ležel pod kamenem naproti místu, kde teď seděl on. Rozdíl mezi oběma muži spočíval mimo jiné v tom, že Henning už před jedenašedesáti lety vypustil duši.

Kdyby měl Alan jinou povahu, možná by mu vrtalo hlavou, na co Henning v pouhých třiceti devíti letech zemřel. Ale Alan se nepletl do cizích záležitostí, pokud to nebylo nutné, a ono to většinou nutné nebylo.

Místo toho si říkal, že se asi mýlil, když si v domově důchodců myslel, že může klidně umřít a na všechno se vykašlat. Přestože ho totiž bolelo celé tělo, určitě bylo daleko zajímavější a poučnější utíkat před sestrou Alicí než ležet bez hnutí dva metry pod zemí.

Pak oslavenec vstal, vzepřel se bolavým kolenům, rozloučil se s Henningem Algotssonem a pokračoval ve špatně naplánovaném útěku.

Šinul si to přes hřbitov směrem na jih, když se mu do cesty postavila kamenná zídka. Neměla sice na výšku víc než metr, ale Alan byl stoletý stařík, ne skokan. Na druhé straně čekalo malmköpinské autobusové nádraží a stařec v té chvíli pochopil, že ho vetché nohy nesou právě tam. Kdysi, o mnoho let dřív, Alan přešel Himálaj. To bylo obtížné. Teď, když stál před poslední překážkou, která ho oddělovala od nádraží, si na to vzpomněl. Vzpomněl si na to tak živě, že se mu zídka před očima smrskla téměř v nic. A když byla nejmenší, Alan ji navzdory svému věku a kolenům přelezl.

V Malmköpingu dochází málokdy k tlačenici a tento slunečný jarní den nebyl žádnou výjimkou. Od okamžiku, kdy se nahonem rozhodl, že se neobjeví na oslavě svých vlastních stých narozenin, Alan ještě nepotkal živou duši. Když se v trepkách všoural do čekárny autobusového nádraží, byla skoro prázdná. Ale jenom skoro. Uprostřed čekárny stály, opěradly k sobě, dvě řady laviček. Všechna místa byla volná. Napravo se nacházela dvě okýnka – jedno bylo zavřené, kdežto za druhým seděl hubený mužík s malými kulatými brejličkami, řídkými, na stranu sčesanými vlasy a ve vestě od uniformy. Když Alan vstoupil, mužík ustaraně vzhlédl od monitoru počítače. Možná se mu zdálo, že se tu tohle odpoledne dveře netrhnou. Alan zrovna zjistil, že v čekárně není jediným cestujícím. V jednom rohu totiž stál útlý mladík s dlouhými umaštěnými blond vlasy, s rozježenými vousy a v džínové bundě s nápisem Never Again na zádech.

Mladík nejspíš neuměl číst, poněvadž cloumal dveřmi záchodu pro postižené, jako by nápis „Mimo provoz“, vyvedený černým písmem na ohnivě žlutém pozadí, nic neznamenal.

Ať tak či onak, vzápětí se přesunul ke dveřím vedlejšího záchodu, ale tam narazil na jiný problém. Mladík se zjevně nechtěl odloučit od svého velkého šedého kufru na kolečkách, jenže záchod byl pro ně oba malý. Alan si uvědomil, že mladík bude muset buď během vykonávání potřeby nechat kufr venku, nebo ho strčit dovnitř a venku zůstat sám.

Mladíkovy starosti ho však příliš nezajímaly. Radši se snažil zvedat nohy, když drobnými krůčky zamířil k mužíkovi v otevřeném okýnku a informoval se, jestli náhodou v nejbližších minutách někam, kamkoli, nejede nějaký dopravní prostředek, a pokud ano, kolik by to stálo.

Mužík vypadal unaveně. A zřejmě někde v polovině Alanova výkladu ztratil nit, poněvadž se po několika vteřinách přemýšlení zeptal:

„A kam byste, pane, chtěl jet?“
Alan se znovu nadechl a připomněl mužíkovi, že mu právě vysvětlil, že cíl cesty, jakož i způsob cestování podřizuje věcem, jako je a) čas odjezdu a b) cena.
Mužík opět několik vteřin mlčel a přitom nahlížel do svých jízdních řádů a stravoval Alanova slova.
„Za tři minuty odjíždí autobus číslo 202 do Strängnäsu. Hodí se vám to?“
Jistě, Alan usoudil, že se mu to hodí, načež se mu dostalo informace, že zmíněný autobus odjíždí z nástupiště přímo před dveřmi terminálu a že nejjednodušší bude, když si jízdenku koupí přímo u řidiče.

Alanovi vrtalo hlavou, co mužík v tom okýnku dělá, když neprodává jízdenky, ale nic neřekl. Mužíkovi možná hlavou vrtalo totéž. A tak Alan poděkoval za pomoc a pokusil se nadzvednout klobouk, který si v samém spěchu zapomněl vzít s sebou.


KATEGORIE

Mohlo by vás zajímat
Máte nápad, připomínku či vzkaz? Napište nám!

Platební metody
Alternativní zboží
Současně nakupované

FastCentrik

e-shop, internetový obchod,tvorba e-shopu


JavaScript musí být povolen