Princezna Alžběta

Princezna Alžběta je biografická publikace o dětství a dospívání anglické královny Alžběty I., představitelky zlatého věku Anglie. Alison Weirová je svou profesí historička, její specialitou je doba vlády Tudorovců. Historická témata dokáže podat lehce a nesmírně čtivě.
Pro každé dítě je strašné, ztratí-li matku v útlém věku. Malinká lady Alžběta navíc nesla stigma nešťastné Anny Boleynové odsouzené pod katovu sekeru pro velezradu. Podvádět prostého muže je pouhá nevěra, ale provádět totéž anglickému králi je posuzováno jako velezrada. A Jindřich VIII. se vždy uměl manželek, které ho již omrzely, s efektivní brutalitou zbavit. Alžběta byla ve třech letech prohlášena za nelegitimního potomka a vyrůstala v cizích domácnostech. Jako nejlepší útočiště z nich vypadal zpočátku pobyt u poslední ženy jejího otce Kateřiny Parrové. Brzy po Jindřichově smrti se provdala a zřejmě vinou jejího nového manžela prožila Alžběta citové trauma, které ji poznamenalo na celý život. Thomas Seymour ji navštěvoval v její ložnici a poté, co jejich vztah přesáhl hranice omluvitelného, ji Kateřina poslala pryč. Po její smrti si lord Seymour chtěl Alžbětu dokonce vzít, ale její nevlastní bratr čtrnáctiletý král Eduard IV. toto chování vyhodnotil, překvapivě, jako velezradu a poslal ambiciózního lorda na popraviště.
Alžběta se usilovně věnovala studiu, mluvila latinsky, francouzsky, italsky a ovládala i řečtinu. Byla rozhodně jednou z nejvzdělanějších žen své doby. Nejvýraznějším rysem její povahy bylo sebeovládání, milovala tanec, módu a šperky. Nesmírně pracovitá, výbušná a tvrdohlavá jako její otec, stala se nejslavnější anglickou královnou.