Vydávaná kniha
REHABILITACE V KLINICKÉ PRAXI je prvním uceleným přehledem oboru rehabilitace. Větší důraz je kladen na rehabilitaci léčebnou.
Kniha je rozdělena na obecnou a speciální část. V obecné části jsou popsány jednotlivé oblasti ucelené rehabilitace, jejímž hlavním cílem je sociální integrace jedince. Tato oblast je rozdělena podle charakteru využívaných prostředků a rehabilitačních opatření na rehabilitaci léčebnou, sociální, pedagogickou a pracovní. V obecné části knihy jsou dále popsány diagnostické a léčebné postupy zaměřené na ovlivnění funkčního, především motorického deficitu. V diagnostice jsou podrobně popsány klinické vyšetřovací postupy pohybové soustavy, testování a hodnocení motorického postižení a omezení aktivit denního života. Nechybí ani psychologické vyšetření u bolestivých stavů používané v rehabilitaci a funkční laboratorní vyšetření, včetně funkčních postupů u zobrazovacích metod. V terapeutických postupech se autoři věnují léčebné rehabilitaci u poruch hybného systému a zaměřují se i na poruchy dalších orgánových systémů. Kromě fyzioterapeutických postupů se zabývají i fyzikální terapií, balneologií a ergoterapií.
Ve speciální části knihy Rehabilitace v klinické praxi je zpracována rehabilitace u jednotlivých klinických oborů, kde léčebná rehabilitace zastává významnou roli v léčbě a prevenci. Samostatné kapitoly jsou věnovány rehabilitaci v neurologii, ortopedii, interně, gynekologii, onkologii a psychiatrii, problematice bolesti a psychosomatickým onemocněním. Specifikou této publikace je větší prostor věnovaný pohybovému vývoji člověka a možnostem jeho využití v diagnostických a terapeutických postupech pohybové soustavy.
Úryvek z knihy Rehabilitace v klinické praxi:
,,V této knize jsem se zaměřil na léčebnou složku rehabilitace a věnoval jí více prostoru než prostředkům pedagogickým, sociálním a pracovním. Tím, že se diagnostické a léčebné postupy rehabilitace soustřeďují především na hybný systém, prostupuje tento obor prakticky všechny klinické obory (neurologii, ortopedii, internu, onkologii, imunologii, psychiatrii atd.). U všech klinických oborů hraje pohybová funkce svou významnou roli. Je to proto, že tělesná zátěž a její opakované působení se projevuje změnou funkce řady systémů (kardiorespiračního, imunitního, centrálního nervového systému a změnami metabolismu), což umožňuje prostřednictvím modulace její intenzity, frekvence a formy tyto systémy léčebně ovlivňovat. Dalším důvodem, proč rehabilitace prostupuje několik medicínských oborů, je skutečnost, že senzorické aferentní vstupy z celého organismu jsou vždy zpracovávány nejen v rámci vlastní senzorické modality (optické, akustické, proprioceptivní, kožní atd.), ale také v integrované funkci motorické. Naše oči, dechové svaly, jazyk atd. neslouží pouze funkci jim dominantně určené, ale participují také na funkci posturální a lokomoční. Velmi názorně je to vidět při sportovních výkonech, kdy je třeba dosáhnout maximální síly nebo zcela přesného pohybu. Například tenista, aby provedl úder potřebnou silou, provede pohyb končetinou, ale ta je spojena s grimasou, pohybem jazyka ve směru úderu, otočením očí ve směru úderu, ovlivněním dýchání aktivitou bránice (heknutí, zastavení dechu) ve prospěch stabilizace trupu, nastavením druhostranné končetiny do opačné (reciproční) polohy atd. Jde o celkový mimovolní pohybový vzor, který propojuje jednotlivé senzorické modality, a tím má souvislost s většinou medicínských oborů. " Pavel Kolář
